Benzínem nasáklý spektákl od Josepha Kosinskiho, režiséra hitu Top Gun: Maverick? A ještě k tomu s hvězdou světového formátu Bradem Pittem v hlavní roli? Shut up and take my money, chtělo by se zvolat. Jenže, nebudeme nakonec peněz investovaných do zhlédnutí snímku F1 litovat?
Joseph Kosinski prakticky každým filmem, který natočí, dokazuje, jak dobrým (a hlavně mainstreamovým) režisérem umí být. Od povedeného pokračování kultovního snímku Tron přes silné Strážce ohně až po super výdělečný hit Top Gun: Maverick. Otázka, komu dalšímu svůj talent propůjčí, tak byla nasnadě. „Výhercem“ se stala streamovací platforma Apple TV, pro niž Kosinski natočil film ze světa závodů formule s prozaickým názvem F1.
Sonny (Brad Pitt) je vysloužilý pilot formule 1 s pověstí problémového chlapíka. V 90. letech mohl vyhrát Velkou cenu, a stát se tak šampionem a legendou. Jeho poněkud nevypočitatelnou kariéru však ukončila závažná nehoda. Nyní, po třiceti letech od osudného okamžiku, se živí jako nájemný řidič, který putuje od jednoho závodu k dalšímu. Nikdy nikde nezůstane delší dobu a žije pouze ve své dodávce. Je samotář a trošku arogantní blb.
Jednoho dne si na Sonnyho neuvěřitelný talent vzpomene jeho bývalý stájový kolega Ruben (Javier Bardem), jenž je současně majitelem neúspěšné, skomírající a věčně poslední závodní stáje. Rubenovi se nějak podaří Sonnyho přesvědčit, aby se stal týmovým kolegou a mentorem jeho talentované, leč zbrklé vycházející hvězdy Joshui (Damson Idris). Je načase ukázat, že Brad – tedy pardon, Sonny – ještě nepatří do starého železa. Ale hlavně musí svému novému týmu zařídit, aby konečně získal ve druhé polovině sezony alespoň jeden bod.
Tenhle příběh v sobě zahrnuje všechny velké i malé závodní filmy. Divák si zřejmě vzpomene až na téměř dokumentární Le Mans se Stevem McQueenem, snímek Formule! se Sylvestrem Stallonem, dále Rivaly, Bouřlivé dny nebo úžasný dokument Senna. Na mysl mi přišlo ještě jedno vhodné přirovnání – pixarovská Auta. Také tady máme závodníka, kterému nikdo nevěřil, ale všichni víme, že nakonec to malé závodní autíčko dokázalo a vytřelo všem zrak. Přesně taková je i F1.
F1 ničím nepřekvapí, nevyjede ze zajeté stopy a bere se až moc vážně na to, jak banálním filmem je.
Jde o skvěle natočený film, ovšem s banálním až hloupoučkým scénářem, který naprosto ničím nepřekvapí. Už od začátku moc dobře víte, jak to celé skončí. Scénář také dost připomíná romantické vztahové komedie – ačkoli se zde jedná o úplně jiný svět, obsahuje stejné dějové pilíře. Začíná hrdinou, kterého nikdo nemá rád, ale který disponuje až legendárním talentem. Dochází k prvotním hádkám, nesouladu a pošťuchování. Postupně se však dva nesourodí piloti dostávají na stejnou vlnu, aby se později mohli znovu rozhádat. Ale nakonec – kdo by to byl čekal – souzní jako jeden tým, který to všem natře.
Vedle opravdu stupidního scénáře, ve kterém často dojde na nic neříkající hlášky, se tu nijak vynalézavě nepracuje ani s hlavní ženskou postavou. I přes její důležitý post hlavní konstruktérky stáje tu plní převážně roli naivky, která padá Bradovi (Sonnymu!) k nohám. Její pravidla o nechození s nikým z práce berou za své v okamžiku, kdy se šedesátiletý pilot pousměje.
Alespoň, že ta řemeslná část za něco stojí. Ano, mluvím o závodních scénách. Všechny kamery, které snímají jezdce i celý závod, dokážou v divákovi vyvolat určité napětí. Například záběry z pohledu řidiče jsou mnohdy adrenalinové a při některých pasážích jsem se skutečně bál okamžiku, kdy to auto napálí do postranní bariéry. Film jsem sice neviděl v IMAX verzi, ale věřím, že i tak tohle bude nejsilnější část, na které může F1 stavět. Zajímavé je sledovat i zákulisní dění, kde má každý své místo a všichni musí spolupracovat jako dobře namazaný stroj.
Samotné závody, ač vypadají po vizuální stránce k světu, mají k těm reálným ale poměrně daleko. Nejsem vyloženě fanoušek formule, nicméně v televizi jsem pár závodů viděl. Ve skutečnosti jeden vůz předjede druhý tak jednou za deset minut, kdežto snímek F1 nabízí mnohem větší dynamiku. Soupeři dělají hlavním aktérům místo a hrdinný monopost mezi nimi dokonale kličkuje, díky čemuž dokáže za patnáct vteřin předjet půlku konkurentů. Chápu ale, že pro spád filmu je to nutné, a nějak se s tím naučím žít.
S čím se ale jen tak nesžiji, je místy opravdová tupost, která hraničí s cringe momenty. F1 postrádá jakoukoliv nadsázku nebo nedejbože vtip, který by odlehčil topornost některých postav. Ty jen většinou pronášejí prázdné nebo úplně blbé fráze typu: „Pojďme to udělat jako tým!“ nebo „Když to neděláš pro peníze, tak pro co?“
Dalším nešvarem podobných akčních megafilmů je potřeba, aby opravdu každý, každičký divák porozuměl tomu, co se na plátně zrovna děje. Nastává tak trpělivé, vstřícné vysvětlování, které se pro jistotu ještě dvakrát až třikrát zopakuje.
F1 je zábavný film, který si určitě své publikum najde. Po technické stránce je úchvatný a je znát, na co padly peníze z třísetmilionového rozpočtu. Jeho přínos do filmografie je ale téměř nulový, neboť dějově ani svým přístupem nenabízí zhola nic originálního.
Brad Pitt si po vzoru Toma Cruise ještě jednou dokázal, že na to i ve svých šedesáti letech (s tělem jako bůh) pořád ještě má, a že on i jeho postava jsou stále těmi pověstnými hřebci, které jen tak někdo nezkrotí. Máme tu tak Top Gun na závodním okruhu, který ničím nepřekvapí, nevyjede ze zajeté stopy a bere se až moc vážně na to, jak banálním filmem je.
