Nejnovější celovečerní příspěvek do vetřelecké série s podtitulem Romulus slavil úspěch na všech frontách. Dlouho očekávaný seriál Vetřelec: Země se měl vesele svézt na vlně znovunalezeného zájmu o tohoto slizkého zabijáka. Jeho tvůrci ovšem na ikonického vetřelce i jakákoliv fanouškovská očekávání zvysoka kašlou.
Zbrusu nový seriál Vetřelec: Země ze stáje Disney představuje dystopickou vizi nehostinné budoucnosti. Lidská populace dosáhla svých hranic, přírodní zdroje jsou vyčerpány a celý svět má v hrsti pět největších technologicko-obchodních korporací. Žádná z nich se přitom nehodlá dělit o své mocenské postavení. Rozjíždí se tak konkurenční boj o nadvládu nad veškerým lidským bytím. Zatímco společnost Prodigy vyvíjí způsob, jak přelstít smrt a lidskou mysl přenést do syntetického těla, konkurenční Weyland-Yutani objevuje neznámé mimozemské formy života. Sled nepředvídatelných událostí svede tyto vynálezy i objevy pod jednu střechu a rozjede mašinérii špatných rozhodnutí plnou krve, zrady a hlouposti.
Premisa seriálu na první pohled nezní vůbec špatně. Kombinace neokoukaného světa budoucnosti a vraždících vetřelců nabízí nepřeberné množství dosud neprozkoumaných možností a nápadů. Tvůrčí tým včele s Noahem Hawleym (Fargo, Sběratelé kostí) se ale vydal velice nešťastným směrem. Místo nervy drásajícího sci-fi hororu divákům naservíroval úmorně nezajímavou filozofickou báchorku.
Hlavními hrdiny seriálu jsou děti, jejichž mysl byla přenesena do syntetických dospělých těl. Na papíře originální myšlenka v praxi naprosto selhává. Sledování dospělých herců, kteří se chovají jako děti, by mohlo fungovat leda v komediálně laděném sitkomu. Vedle vetřelce však působí značně nepatřičně. Herecky se navíc jedná o značně slabou podívanou, již vytahuje z šedého průměru pouze nikdy neselhávající Timothy Olyphant.
Dalším obrovským problémem nového Vetřelce je děravý scénář. Většina načrtnutých příběhových linií nikam nevede a rádoby šokující zvraty postrádají elementární logiku. Nefunguje ani kombinace filozofického „indie“ dramatu s problesky brutálního sci-fi hororu. Filozofické části seriálu jsou k uzoufání nepodnětné, ty hororové pro změnu postrádají jakýkoliv náznak napětí.
Největší slabinou extrémně průměrné podívané je ovšem samotný vetřelec. Ten v celém příběhu figuruje jako pěst na oko, se kterou si očividně nikdo nevěděl rady. To, co s ikonickým monstrem Hawley a jeho tým (respektive Disney) provedl, hraničí se zdravým rozumem. Jedná se o naprosto nepochopitelný výsměch všem věrným fanouškům vetřelecké série.
Vetřelec: Země měl být dalším poctivým zářezem znovuzrozené značky. Namísto toho jde o nepřiznanou parodii na všechno, co činilo Vetřelce zajímavým a děsivým. Scénář plný prázdných dialogů sází na oslí můstky a zvraty postrádající jakoukoliv logiku. Převážná většina postav je plochá, hloupá či vyloženě nesnesitelná. A samotný vetřelec je degradován do potupné pozice nezvyklého mazlíčka. Pochvalu v konečném výsledku zasluhuje pouze solidní vizuál, který však malinko sráží nesmyslné prostřihy mezi některými scénami. Disney tak úspěšně pozřel, přežvýkal a vyplivnul další chabé pozůstatky kdysi ikonické značky.
