Tři roky po Avataru 2 přichází James Cameron s dalším pokračováním své meziplanetární ságy. Jak se mu nejnovější kapitola s názvem Avatar 3: Oheň a popel povedla? Není už trochu jako kolovrátek? To vám prozradíme v této recenzi.
James Cameron to s bytostmi z jiného světa táhne v podstatě po celou dobu své kariéry. Začalo to veleúspěšným pokračováním Vetřelce, na mimozemšťany jsme se podívali i pod vodou v Propasti a po nějaké době přišel Avatar. Seznámení s planetou Pandora v roce 2009 bylo něčím ojedinělým. Šlo o to nejlepší, co tehdejší digitální animace mohla nabídnout. Lidé chodili do kina jako zběsilí a třeba desetkrát, aby se mohli opět vrátit na útes k létajícím horám. V roce 2022 přišlo dlouho očekávané pokračování, ale logicky už nemělo na diváka takový dopad. Návrat starých modrých známých ale i tak slavil úspěch a vydělal přes dvě miliardy dolarů. Not bad. Třetí pokračování navazuje tam, kde předchozí epizoda skončila, a ukazuje další příkoří, kterým rodina Jakea Sullyho musí čelit.
Se smrtí syna a bratra se každý člen Sullyovic famílie vypořádá po svém. Někdo je raději sám, jiný si hledá jakoukoli práci. Neityri (Zoe Saldaña) propadá žalu. Moc jí nepomáhá ani přítomnost Spidera (Jack Champion), lidského potomka nemilosrdného plukovníka Quaritche (Stephen Lang), který žije se Sullyovými. Jelikož je pro něj ale pandorský vzduch toxický, musí po celou dobu nosit kyslíkovou masku. Po jedné nepříjemné události hlava rodiny Jake (Sam Worthington) i Neityri usoudí, že se Spider musí vrátit ke „svým“ lidem a že jediný způsob, jak jej tam dostat, je pomocí Větrných kupců – mírumilovných kočovníků, kteří se za pomoci velkých zvířat plaví po nebesích.
Ne vše ale dopadne podle plánu. Kupci jsou náhle přepadeni agresivním Na’vi klanem Mangkvan, známém jako Lid popela, vedeným šílenou vůdkyní Varang. Rodina je následkem chaosu, který vznikl při přepadení, rozdělena a snaží se k sobě opět najít cestu. Jak tu reálnou, tak i duševní. Aby toho nebylo málo, plukovník Quaritch má stále s Jackem Sullym nevyřízené účty a je jen otázkou času, kdy se rozhodne do konfliktu zapojit.
Není velkým tajemstvím, že už v původním Avatarovi forma mnohonásobně překračuje obsah. Totéž se opakovalo ve druhém díle a ani ten třetí není výjimkou. Po vizuální stránce je Avatar a svět Pandory stále velmi působivý, i když často koketuje s kýčovitostí všudypřítomných barviček a roztodivných tvorů. Film diváka tak do jisté míry zabaví, ačkoli všechno má své meze…
Scénář je naivní, až hloupý. Sice se schovává za mystikou světa a snaží se po celé tři hodiny filozofovat nad životem, smrtí a spojením s přírodou, ale všechny postavy pronášejí jen prázdné, nicneříkající fráze, které ve finále působí jako hloupoučká povrchní vata. Jasně, je to sci-fi pro mainstream, takže se tu na nějaká hluboká moudra hrát nedá. Ale tak tomu dejme alespoň zajímavý děj, no ne? Jenže ani tady pšenka nepokvete. Děj je přeplácaný a chaotický. Postavy se chovají nesmyslně a jejich činy mnohdy nemají žádný důvod či motivaci. Najednou se řeší tolik událostí a intrik, až jde z toho hlava kolem.
Velký problém spatřuji hlavně v tom, že se Spider stane takovým McGuffinem celého filmu. Ano, ten Spider – jedna z nejnesympatičtějších postav celé ságy, která se dotýká hranic cringe a trapnosti kdykoliv promluví. Ani ostatní charaktery nepatří mezi nejostřejší tužky v penále a jejich povahy jsou natolik ploché, bez jakékoliv hloubky, že jsou vám docela ukradení – a Spider jednoznačně vede. K nikomu jsem si za celé tři filmy nevytvořil jakýkoliv vztah, což je u trilogie docela problém.
Avatar umí zabavit, ale nenadchne. Plácá se pořád ve stejném rybníčku, až to diváka nudí.
Největším hříchem je ale to, že kromě kvalitního vizuálu nenabízí Avatar nic nového. Inspiraci si bere z lepších franšíz jako Star Wars, Pán prstenů i Avengers. Jednoduše tu narážíme na divácky známé dějové pilíře: vyvoleného jedince, který rozmlouvá s matkou přírodou, sjednocení všech klanů Na’vi a následnou finální bitvu, lidskou technologii, která po vzoru Mordoru jen ničí a vysává svět. V Pánu prstenů vše vyřešili Orli, tady se kormidla pro změnu chopí velryby (a i na toho kapitána Achaba dojde!). Ano, na to všechno ve snímku narazíte. Další generické nic, co vás ničím nepřekvapí.
Nemůžu ale říct, že ve filmu nejsou momenty, které mají určitou sílu. Třeba scéna předávání střelných zbraní indiánům – tedy pardon, zlému lidu Na’vi – má svoje kvality. Jde jen o to, že takové momenty člověk viděl přinejmenším stokrát; počínaje kovbojkami a disneyovskou Pocahontas konče.
Avatar umí zabavit, ale nenadchne. Plácá se pořád ve stejném rybníčku, až to diváka nudí. Osudy postav jsou vám jedno, stejně jako jejich vztahy. Absolutně nechápu, o čem chce Cameron točit další dva avatarovské filmy, které má v plánu. Tenhle příběh měl skončit s prvním snímkem a stal by se zábavnou legendou a kultem. Dojit ho do nekonečna jednoduše nejde a holt by bylo lepší přesunout se zase někam dál.
