Dánové mají své hygge a lykke, Švédové lagom, Norové zase koselig. A přesto mnoho Skandinávců ve svém životě nachází pramálo spokojenosti. Jedním z nich je i spisovatel Karl Ove Knausgård, jenž dennodenně svádí větší či menší boje o pocit být šťastný. Oproti jiným se však Knausgård nebojí o své zápasy a pocity z nich podělit s širokou veřejností. Momentálně je obnažuje v Divadle Na zábradlí v inscenaci Můj boj. Zamilovaný muž.
Karl Ove Knausgård své životní peripetie popsal v knižní hexalogii Můj boj, jež poprvé vyšla v letech 2009–2011, a svou otevřeností, která se u Norů jen tak nevidí, rozvířil diskuzi i mimo čtenářskou obec. Novodobý Marcel Proust se na 3622 stranách totiž detailně rozepsal nejen o běžných rutinních záležitostech ze svého života, ale detailně také o sobě, o svých blízkých, spolupracovnících, spolužácích i Adolfu Hitlerovi. A nová literární senzace, která v autorově domovině nabyla skandálního rozměru, byla rázem na světě.
Jeho bojovná série byla hned přeložena do více než 35 jazyků a dočkala se také několika scénických provedení. Jednou z nich byla česká divadelní adaptace prvního dílu pod režijním vedením Petry Tejnorové před šesti lety. Podruhé se Knausgårdova díla chopil Jan Mikulášek, který spolu s dramaturgyní Dorou Štědroňovou sáhl v loňské sezoně po druhém dílu nazvaném Zamilovaný muž. V něm Knausgård odjíždí z Norska do Švédska, kde hledá nový domov, inspiraci, spokojenost a kapičku toho štěstí. Tu nachází v nové lásce v podobě nezávazného flirtu s mladou studentkou Lindou, se kterou se nakonec usadí a založí rodinu. Zpočátku je tedy vše zalito sluncem, avšak s přibývajícími všednostmi, starostmi a novými členy rodiny se Knausgård opět začíná propadat do melancholické šedi.
Mikulášek se Štědroňovou nesáhli po Knausgårdovi a jeho autofičkním díle kvůli jeho šokantnosti. Byť je na začátku Knausgård ukázán jako literární hvězda skrze besedu v rámci Měsíce autorského čtení, tak se postupně obnažuje jako úplně obyčejný čtyřicátník, který zápasí nejen se životními okolnostmi, ale hlavně sám se sebou. Inscenační tým se rozhodl stavět na motivech, se kterými se dokážou více či méně ztotožnit i diváci, kteří jsou neznalí Knausgårdovy hexalogie.
Mikulášek ukazuje úsek života muže, ve kterém se běžné činnosti jako luxování či čištění zubů prolínají s narozením dítěte nebo psychickými stavy manželky. Tím má také inscenace proměnlivou dynamiku, která kopíruje život sám. Zatímco některé situace šlapou, jiné se táhnou a vyšumí do ztracena.
Režisér obnažuje hlavního hrdinu v jeho křehkosti, nejistotě, tápání i aroganci a neomalenosti. Předpokládá se, že se ke všem situacím postaví jako muž a vše hladce vyřeší, ale přitom by sám potřeboval někoho vyspělejšího, kdo by mu ukázal, jak se v dané situaci zachovat. Anebo by to za něj rovnou vyřešil. A zatímco jevištím momentálně vládnou silné ženy, jež jsou oslavovány, tak Mikulášek přivádí na scénu tápajícího muže, jenž tak trochu otevírá otázku, jakou roli v současném světě hraje muž a jaké jsou o něm ve společnosti stereotypy. Ono je totiž sice hezké, že se dal prostor pro přerod ženy, ale na muže se jaksi pozapomnělo a očekávání zůstávají stále vysoká.
Mikulášek rovněž používá řadu metafor a symbolů, kterým dopomáhá bravurní výprava Marka Cpina. Scénu vytvořil Cpin jako šatní skříň skandinávského typu, ve které se ukrývají drobní i větší kostlivci – ať už v podobě nepříjemné ruské sousedky, nebo divadelní ukázky z Přízraků Henrika Ibsena, kterým se odkazuje nejen na vztah Knausgårda s otcem, ale také problematiku a hlavně následky autofikce.
Do Knausgårda se převtělil Miloslav König, který vystřihl skutečně pozoruhodný herecký výkon. König totiž nehraje, on na jevišti prostě je. A existuje na něm neuvěřitelně uvěřitelně. Svým pojetím dodává inscenaci lehkost, humor, citlivost a divák se s ním hravě ztotožní, nebo jej alespoň dokáže pochopit. Manželku Lindu ztvárňuje Simona Lewandowska, která sice hraje o něco víc než König, ale rovněž předvádí sympatický výkon. Skvělá je pak Anna Kameníková, která je nejen vtipně naivní a plná pozitivní energie coby moderátorka debaty či lektorka dětské rytmiky, ale také nepříjemná a otravná sousedka na zabití. V drobnějších úlohách pak přesně slouží nadprůměrnému celku Jiří Vyorálek, Dita Kaplanová a Michal Bednář.
Třebaže záměrem Jana Mikuláška a Dory Štědroňové nebylo udělat z inscenace Můj boj. Zamilovaný muž šokující senzaci, tak se jim přesto podařilo vytvořit společenský hit, který bude plnit hlediště Divadla Na Zábradlí ještě několik následujících sezon.
