Pokračování nejstylovějšího filmu se vrací na plátna kin. Připravte si birkinky, neboť módní ikona Miranda a její někdejší asistentka Andy jsou zpátky! Změnily se za těch dvacet let vůbec?
Režisér David Frankel má na kontě pár povedených komedií. Za zmínku stojí Marley a já nebo Nadějný rok o fanatickém pozorování ptáků. Ještě před nimi, v roce 2006, natočil snímek Ďábel nosí Pradu. Drama-komedii z prostředí prestižního fashion magazínu Runway (podobnost s některým z reálných fashion magazínů je čistě náhodná). V jeho čele stojí ďábelská diva Miranda Priestly (Meryl Streep), která zatápí své nejnovější asistentce Emily (teda pardon, Andy). V pokračování, které přichází přesně po dvaceti letech, musí tyto dámy spojit své síly, aby pověstný magazín zachránily.
Svět módy už není, co býval. V době chytrých telefonů a instagramových či tiktokových pseudocelebrit může módní směr udávat kde kdo. I fashion žurnál Runway pracuje se sociálními sítěmi a jeho tištěná podoba už není středobodem vkusu jako dřív. Poté, co Runway zveřejní rozhovor s kontroverzní společností, mají Miranda a její pravá ruka Nigel (Stanley Tucci) co dělat, aby dali vše do pořádku a vrátili plátku své renomé. Andy Sachs (Anne Hathaway) se mezitím stala uznávanou novinářkou, jenže se, k její smůle, v okamžiku stala nezaměstnanou. Shodou okolností to bude právě ona, kdo může magazínu Runway pomoct. K nelibosti Mirandy se Andy vrací jako nová editorka.
Návrat se víceméně povedl, ale na rozdíl od jedničky si dvojku v budoucnu jen tak nepustím.
Druhý díl vás okamžitě přenese zpátky do minulosti. Jako by to ani nebylo dvacet let, co do kin dorazil ten první. Ďábel nosí Pradu 2 nabízí stejnou atmosféru i náladu jako jeho předchůdce. Jelikož jde ale o pokračování, drží se zažitého nepsaného pravidla, že musí být ve všech ohledech větší a lepší. Větší výprava a rozhodně větší budget. Proto se kromě New Yorku podíváme i do mekky módního vkusu a těstovin, Itálie. S výjimkou několika úchvatných záběrů na jezero Lago Di Garda se většina italského děje odehrává v Miláně. Logické rozhodnutí, po Paříži z jedničky se toto město vyloženě nabízelo. Objeví se zde spousta světoznámých módních návrhářů (kteří jsou tak slavní, že je poznám i já) a tato malá camea jsou fungujícím osvěžením. Kromě nich se ve vedlejších rolích objeví také B. J. Novak, Simone Ashley nebo Lucy Liu.
Větší ale neznamená vždycky lepší. Tvůrci se sice snaží vše logicky odůvodnit, ale film kvůli tomu působí v určitých momentech nastavovaně a začíná nudit. Scénář příliš často spoléhá na laciné náhody a hloupé zvraty ve stylu deus ex machina. Už jen Andyin „skvěle“ vymyšlený návrat do redakce Runwaye působí přinejmenším křečovitě.
Podobně jako jednička stojí i tentokrát snímek především na hereckých výkonech a kostýmech. Meryl Streep je opět dokonalá a i když postrádá svůj dřívější elán, pořád vypadá a hraje skvěle. Osobně mě mrzelo, že autoři postavu Mirandy „polidštili“ a více ukázali její emoce a zranitelnost, což poněkud utlumilo její auru nedostižné ikony. Scény, kdy ji personální oddělení umravňuje za výroky, které jsou již za hranou současné korektnosti, by působily mnohem zábavněji, kdybychom je v poslední době neviděli už tolikrát v jiných filmech. Ano, časy se mění, a ano, je to vtipné. Ale jen do určité míry.
Také Anne Hathaway se do role, která ji v podstatě proslavila, vrátila s grácii. Její postava ale není tak dobře napsaná jako Miranda. Andy často jen civí do neznáma a za každou cenu se snaží zavděčit Mirandě. Co na tom, že je dlouho uznávanou novinářkou s dostatečným sebevědomím, v přítomnosti Mirandy se chová stejně naivně jako dřív. Hathaway nedělá dobrou službu ani lifting, který jí omezuje mimiku.
Nigel je stále elegantní a stoicky klidný, i když na tváři Stanleyho Tucciho se dvacetiletý předěl projevuje nejvíce. Nejhůře dopadla postava Emily Blunt, která je více karikaturou než reálně působícím člověkem. Scénář jí předkládá více přepálených momentů, než je zdrávo.
Skalní fanoušci filmu Ďábel nosí Pradu budou nejspíš spokojení. Navážou přesně tam, kde před dvěma dekádami skončili, a dostanou, pro co si přišli. Nám ostatním bude 120minutová stopáž připadat až moc dlouhá a zbytečně natahovaná. Návrat se víceméně povedl, ale na rozdíl od jedničky si dvojku v budoucnu jen tak nepustím.
