fbpx

Cena Jindřicha Chalupeckého oznámila letošní laureáty

  • Soňa R. Hanušová

Cena Jindřicha Chalupeckého se uděluje autorům a autorkám do 35 let za uměleckou tvorbu v oboru vizuálního umění. Historicky toto ocenění získal jediný vítěz, od roku 2020 však odborná porota jmenuje pětici laureátů a laureátek. V letošním roce vybrala čtyři individuální tvůrce, potažmo tvůrkyně a jedno umělecké uskupení. Jejich díla bude možné zhlédnout na společné výstavě v ostravské galerii PLATO, která odstartuje na podzim.

Sotva skončila výstava loňských laureátů a laureátek v Národní galerii Praha, oznámili organizátoři Ceny Jindřicha Chalupeckého pětici nových jmen. Mezinárodní porota v letošním 34. ročníku soutěže posuzovala rekordní počet přihlášených prací, konkrétně 108. Oceněné umělkyně a umělec reprezentují širokou škálu médií a dle slov poroty také skutečnost, že mladá umělecká scéna se vydává směrem od estetiky a postupů zavedených v jednotlivých ateliérech na uměleckých akademiích k vlastním generačním zájmům. Dále se zaměřují spíše na hledání nových možností, přístupů a nástrojů k uchopení aktuálních výzev, než aby se věnovali kritice příčin vzniku současných krizí.

Kryštof Brůha: Audire Fluctus, foto: CJCH / Kryštof Brůha

Kryštof Brůha

Ve své intermediální tvorbě zkoumá specifická prostředí (od environmentálních až po technologická a virtuální). Umožňuje nahlížet na jevy našemu vnímání skryté, například díky makro a mikro mapování prostředí, a nabízí tak nový pohled na realitu. Při vývoji instalací, kinetických soch nebo generativních videí jsou využívány vědecké metody, včetně specificky navržených algoritmů, generativního designu a strojového učení.

Porota na Brůhově tvorbě ocenila zejména vysokou profesionalitu a úroveň odborných znalostí, stejně jako osobitou vizualitu. Umělec propojuje jazyk umění a vědy s důsledností, která je v českém prostředí vzácná. Konfrontují diváka s jinou formou poznání a na poli vědeckých dat vnáší do hry imaginaci.

Lenka Glisníková

Autorka se věnuje především fotografii, kterou rozšiřuje o tvorbu instalací a objektů. Jimi poukazuje na důsledky současných změn našeho životního stylu, k nimž dochází následkem neregulovaného technologického pokroku. Ve svých dílech reflektuje vliv těchto nových technologií na naši společnost, lidské tělo, mysl a pocity.

Podle porotců a porotkyň posouvají materiálové a vizuální kvality její práce konceptuální vztah k fotografii na novou úroveň. Její projekty se s lehkostí přizpůsobují rychlosti sociálních médií a často zkoumají technologický vývoj na okrajích fotografické tvorby. Fotografie je dekonstruována a znovu skládána do nových forem; postupně nabývá sochařských a tělesných kvalit.

Petra Janda

Jako intermediální umělkyně se pohybuje napříč spektrem výtvarné tvorby, v níž se zabývá především tématem ekologie prostřednictvím motivů ochrany či mateřství. Hledá způsoby ekologicky šetrného přístupu k tvorbě a materiálům v sochařství, například využitím principů cirkulární ekonomiky či návratu k odkazu starých řemesel a tradic.

Sochy a objekty Petry Jandy představují východiska, která autorka dále naplňuje významy z míst mimo galerijní prostor. Ve svých instalacích využívá organické materiály, často související se zemědělstvím, které interagují se skutečnými těly. Tvoří spíše prostor pro setkání než uzavřené umělecké formy. Své materiály vědomě vybírá s ohledem na ekologii a péči a vytváří jednoduchá, ale silná holistická díla.

Gabriela Těhtalová

Pro její obrazy jsou charakteristické geometrické tvary a odvážná paleta barev ve spojení s rychlými tahy. Kompozici malířka člení do mnoha vzájemně se prolínajících a překrývajících se ploch. Odkazuje na historické tendence současného malířství, jako je zhmotňování poezie na plátně nebo propojování procesu malby s jejím vztahem k času – chápe ji jako záznam.

Tvorba Těhtalové je sebevědomá, precizní a hovoří současným jazykem. Ve svých nejnovějších velkoformátových dílech dospívá ke složitým kompozicím bohatým na vrstvy, různé hloubky záběru i perspektivy. Ačkoli jsou její obrazy ve své podstatě abstraktní, drobnými figurativními či surrealistickými pozůstatky rozehrává hru představivosti, vyprávění a objevování.

StonyTellers

Kolektiv StonyTellers vychází ze sochařského ateliéru na pražské UMPRUM. Trojice umělkyň kriticky reaguje na fungování uměleckého provozu v době klimatických změn a vytváří prostor pro kolektivní a udržitelnou praxi. Ve svých virtuálních příbězích, instalacích a performancích zkoumají témata, která vychází ze společných rozhodnutí, sdílení útrap, úzkosti a tužeb, a reagují tak na stav současného světa.

Umělecké uskupení usiluje o budování komunit založených na vzájemné péči a sdílení. Ke své práci přistupují členky často prostřednictvím sociálních médií a komunikují pomocí jejich jednoduché estetiky. Za přitažlivými obrázky se ale skrývá bohatý a komplexní přístup plný mnoha významových vrstev. Své umělecké myšlení přenášejí do reálných sociálních situací, skrze organizaci performativních setkání. Jejich akce obnažují existenciální úzkost a často prekérní podmínky nezávislé umělecké tvorby a snaží se o posilování mezilidské i mezidruhové komunikace a solidarity.

Práce všech oceněných bude od 1. listopadu 2023 možné zhlédnout na společné výstavě v ostravské galerii PLATO, kde se při té příležitosti představí také zahraniční host. Projekt Propaganda Station nizozemského umělce a aktivisty Jinase Staala tematizuje zneužití umění pro účely politické propagandy. Instalace vznikla speciálně pro Společnost Jindřicha Chalupeckého a galerii PLATO Ostrava.

Jonas Staal, foto: CJCH

Dílo zkoumá roli umění a kultury v různých podobách současné propagandy, a zároveň hledá možnosti emancipačních forem – (kontra)propagandy. Propaganda Station je ztvárněna jako prostorová síť uzlů, přičemž každý z nich reprezentuje jinou propagandu. Například alt-right představuje politický dopad filmové tvorby propagandistického filmaře a Trumpova ideologa Steva Bannona. Propaganda financializace znázorňuje vztah mezi hospodářskou krizí a výstavbou výškových budov. Hybridní propaganda ukazuje vliv Putinova ideologa a bývalého dramaturga Vladislava Surkova na současné válečné události.

Jonas Staal, foto: CJCH

Síť vede kolem největšího centrálního bodu, ve kterém se budou setkávat umělecké a akademické osobnosti, aktivisté a tvůrci kampaní, aby se zde věnovali zkoumání propagandy a potenciálu emancipační (kontra)propagandistické činnosti.