Jako druhou premiéru této sezony uvedla divadelní společnost Masopust kompilaci textů Jeana Geneta. Konkrétně adaptace vychází z Genetových dramat Služky, Balkon a Splendid’s. Za novinkou na repertoáru stojí umělecký šéf souboru Miloslav König, který k inscenaci nejen napsal scénář, ale také ji režíroval.
Název inscenace neodkazuje pouze k fonetické výslovnosti dramatikova jména, ale je též slovní hříčkou. Miloslav König vycházel z překladu Bible, v němž je Eva nazývána muženou, ženou vzniklou z muže. Jeana Geneta oproti tomu vnímá jako muže vzešlého z ženy, neboť neutěšený vztah s matkou (respektive ne-vztah, jelikož jej matka odložila pár měsíců po narození) se odráží v celém díle francouzského spisovatele. S touto situací se Genet nikdy nedokázal vyrovnat. Považoval ji za příčinu svého vyloučení ze společnosti, spolu s homosexualitou.
Genetovo dílo bylo ve své době (polovina 20. století) považováno za kontroverzní, jelikož se neostýchal otevřeně napadat tradiční morálku a oslavovat kriminalitu. Jeho hry obvykle zobrazují bitvu mezi vyvrženci a jejich utlačovateli, a zároveň dochází k parodování těchto rolí. To se týká zejména hry Služky, která tvoří základ inscenace Ženet.
Některá historická uvedení Služek obsadila do hlavních rolí muže. Opodstatnění lze najít v Sartrově předmluvě ke hře, v níž vzpomíná na Genetův román Our Lady of the Flowers (česky Panna Marie Květná). Jedna z postav románu uvažuje, že by do rolí pro ženy obsadila mladé muže. Sartre navrhoval, aby se tato myšlenka aplikovala právě na Služky.
König prokazuje obdivuhodnou znalost Genetových textů a divák s ním musí v tomto ohledu držet krok. V opačném případě představuje Ženet spíše podívanou hodnou absurdního dramatu.
Možná to je důvodem, proč se i Miloslav König rozhodl obsadit Petra Uhlíka a Samuela Tomana spolu s Tomášem Petříkem. Herci nicméně během představení přeskakují z jedné role do druhé, ženských i mužských. Není tedy jednoznačné, zda jde o inspiraci Sartrovou předmluvou, nebo spíš vizuální zdůraznění slovní hříčky, o níž jsme hovořili na začátku.
König prokazuje obdivuhodnou znalost Genetových textů. Ostatně, s autorem se setkal již v Deníku zloděje, neoddiskutovatelně nejúspěšnější inscenací Masopustu. Divák s ním musí v tomto ohledu držet krok. Představení Ženet (ale i Deník zloděje) je třeba zhlédnout s alespoň základním povědomí o spisovateli a jeho díle. V opačném případě nedává mnoho smyslu a skýtá spíše podívanou hodnou absurdního dramatu. Ačkoli do tohoto žánru bývají Genetovy hry zařazovány, takže dojem je to možná správný.
Pokud na představení přeci jen zabloudí neznalý divák, vychutná si sic zdánlivě absurdní, ale velmi procítěné výkony jmenované trojice herců. Pozornost poutá hlavně Samuel Toman, který si tuto sezonu již vysloužil chválu za roli mlčenlivého Stefana v inscenaci Zítřek se nekoná Divadla v Dlouhé. Líbivá je též scénografie plná visících květin, jejichž barevnost kontrastuje nejen s bílými kostýmy účinkujících, ale také s pokleslým chováním jejich postav.
