Do kin přichází slovensko-české historické drama podle knižní předlohy Hany Lasicové, jež našla předobraz pro hlavní postavy ve své vlastní rodině. Na pozadí roku 1918 a doznívající první světové války sleduje osudy dvou dívek ze zcela odlišných poměrů, které společně čelí obtížím tehdejších přísných společenských norem. Jak se snímku povedlo takové citlivé téma zpracovat?
Mladá Anka odjíždí ze Slovenska do Prahy, aby zde pracovala jako služka u vysoce postavené rodiny. Život ve vznešeném domě však není tak růžový, jak by se na první pohled mohlo zdát. Se služebnictvem se zde často zachází jako s hadrem. Jenže každá mince má dvě strany a život není jednoduchý ani pro dceru pána domu, Resi. Ta se musí učit chovat jako urozená dáma a připravovat se na roli oddané manželky, i když to mnohdy znamená snášet ponižující zacházení. Právě tyto strasti svedou Anku a Resi dohromady. Dívky utvoří vzhledem k tehdejší době i prostředí velice netypické a intimní „spojenectví“.
První věcí, která diváka u filmu zaujme, je především samotný obraz. Někomu může taková věc připadat samozřejmá, avšak stále více současných tvůrců zapomíná, že film je především audiovizuální médium, tudíž by měl vyprávět obrazem. Na Služku je opravdu radost se dívat, ať už díky skvělé práci kamery či úžasné výpravě. Z plátna na diváka takřka dýchne atmosféra historické Prahy a ten se na oplátku do těchto uvěřitelných kulis a kostýmů milerád ponoří. Celkový zážitek z filmu pak jenom podtrhuje neméně skvělá hudba.
Snímek nezaostává ani po příběhové stránce. Navzdory mnoha vážným tématům je vše odvyprávěno nejen s citem, ale také nenásilně. Nejedná se tak o levné ždímání emocí, byť v divákovi dokáže film zanechat dojem. Příběh se nerozpadá, drží pohromadě a od začátku ví, na co se chce soustředit a co chce odvyprávět. Snad má na tom podíl fakt, že se na scénáři podílela i samotná autorka knižní předlohy.
Film Služka je ve výsledku milým překvapením. Několikaletá příprava snímku se pozitivně podepsala na výsledné kvalitě.
Pouze postavy by bývaly mohly jít o něco více do hloubky či dostat více prostoru (ačkoli na druhou stranu oceňuji, že se film nesoustředí pouze na Anku a Resi). Stále jsou však velice uvěřitelné a především dobře zahrané. Autenticitu prostředí podtrhuje i casting sestávající jak ze slovenských, tak českých herců, kteří mluví ve svých mateřských jazycích.
Ve výsledku se jedná o velmi milé překvapení. Několikaletá příprava snímku se pozitivně podepsala na výsledné kvalitě. Film je po technické stránce udělaný opravdu poctivě, a divák má tak možnost navštívit uvěřitelnou dobovou Prahu a tehdejší společenské poměry. Efektivně se zde otevírají a řeší mnohá citlivá a stále aktuální témata se společenským přesahem. Celkově lze snímek hodnotit kladně. Jedná se o počin, který by nezapadl ani ve světové filmové konkurenci.
