Uměleckoprůmyslové museum v Praze představilo svou nejnovější stálou expozici ART, LIFE s podtitulem Umění pro život. Věnuje se užitému umění a designu od antiky až po současnost. Expozice se rozpíná skrze celé jedno patro a v šesti tematických sálech je vystaveno přes 1300 předmětů ze sbírek musea. Ty jsou uspořádány tak, aby zdůraznily dialog uměleckých děl minulosti se současností.
Cílem Uměleckoprůmyslového musea je představit plastický a živý obraz užitého umění. Ukázat specifickou povahu i poetiku každodenních předmětů. Užité umění a design totiž spoluutváří životní styl a modely lidského chování. Slouží k rituálům i slavnostem, jsou spjaté s domácnostmi a utváří obraz moderního bydlení, oděvy a šperky pak zdobí lidské tělo. Více než v jiných oblastech umělecké tvorby zde vystupuje smysl a účel těchto předmětů a to, jak v průběhu věků proměňovaly a spoluutvářely lidskou společnost.
První ze sálů je věnovaný rituálům a slavnostem. V prostorné místnosti se nachází stovky předmětů církevního i světského rázu. Vedle historických kousků zde pozorný návštěvník objeví i ty zcela současné, například dílo Sv. Josef sklářského výtvarníka Františka Jungvirta. Značný podíl v této úvodní části expozice mají liturgické objekty jako mešní roucha, monstrance či vitráže. Své místo zde mají ale také profánní předměty jako nádoby na servírování pokrmů, poháry a sklenky užívané při slavnostních hostinách.
Trasa expozicí pokračuje přes sál nazvaný Mikrosvěty: panovnická kunstkomora. Neobvyklý pojem označuje pokladnice uchovávající encyklopedické sbírky evropských panovnických rodů. Jednou z nejvýznačnějších byla kunstkomora císaře Rudolfa II. Tento svět „kabinetů kuriozit“, který zahrnoval různé cennosti i přírodniny všeho druhu, propojoval přírodní vědy, filozofii a umění. Tvořily nekonečný labyrint různorodých předmětů. A přesně tak působí celá místnost, jíž vévodí dvojice umně vyřezaných kabinetů. Okolní vitríny pak obsahují pelmel předmětů – od zdánlivě antických sošek přes hodinové stroje až po další ukázky sklářského mistrovství.
Nevyčerpatelné bohatství přírody se stalo nejen inspirací pro mnoho uměleckých stylů, ale také tématem třetího sálu. Shromážděné předměty jsou důkazem, že k přírodě se napříč stoletími obracely mnohdy protichůdné umělecké směry. Zatímco jedni obdivovali její harmonii a uspořádanost, jiní oslavovali její nespoutanou svobodu. Inspirace se taktéž proměňovala v čase. Zatímco rokoko patřilo asymetrii živých tvarů, kubismus vyznával geometrický řád. Jedním z nejvýraznějších děl této sekce je váza s ulitou a korály (1850) z Thunské porcelánky. Zaujmou také rokokové krbové hodiny z 18. století v kontrastu se sousedícími hodinami Digi Clock Maxima Velčovského.
Následuje sál věnovaný módě a šperkům. Zde kurátoři chtěli zdůraznit vliv oděvu na formování tělesné siluety. To bylo vždy podmíněno kulturními a estetickými normami doby. Na osmnácti modelech oděvů včetně ukázek spodního prádla je patrný vývoj ženské figury napříč posledními dvěma stoletími. Nechybí ani plesové šaty ze salonu Hany Podolské z meziválečných let. Oděvy v této části doprovází ukázka módních doplňků (boty, punčochy, kabelky a klobouky) a šperky uvedené v témže kontextu, tedy jejich proměnlivosti v čase.
Předposlední část nese název Design a fenomény modernity. V tomto sále se již návštěvník naplno setkává s designem 20. a 21. století, kdy jeho rozvoj podnítily požadavky na vybavení bytových interiérů. Vystavené předměty v sobě propojují požadavek vkusu a funkčnosti. Moderní a postmoderní kulturu (nepřekvapivě sem spadá také období funkcionalismu) provází také idea zušlechtění výroby. Zároveň zde sledujeme cestu od inovativního návrhu k hrubé sériové výrobě. Řadě příchozích budou jistě povědomé plastové ošatky na pečivo, sada cestovního nádobí – taktéž z plastu – či porcelánový čajový servis a pivní půllitry. To vše doplňují současné porcelánové kelímky Evy Pelechové inspirované starými obaly od jogurtu nebo hořčice.
Závěr expozice se věnuje tématu kosmické inspirace a utopické vize. Úzce souvisí s aktuálním pojetím designu jako fikce a hry, které odpoutává člověka od přílišného lpění na účelnosti a praktičnosti (které se naopak projevuje v předchozím sále). Herní prvky se v moderním designu vyskytují hojně. Dokládá to dílo Bořka Šípka, nábytek Bohuslava Horáka či oděvy módní návrhářky Liběny Rochové. Hravé zakončení výstavy podtrhují nafukovací zvířátka a ikonický kocour Libuše Niklové či hračky značky Tititi.
Přestože je expozice logicky rozčleněna do šesti tematických celků, na jednom místě se mísí předměty z různých dob. Prohlídka tak vyžaduje dostatek času a divákovu plnou pozornost. Pro navnímání celku je proto potřeba do musea zavítat víckrát. Teprve pak lze docenit, nakolik se užité umění a design v průběhu staletí vyvinuly i jaké prvky si navzdory plynoucímu času zachovaly.