Americká spisovatelka Sandra Brown má u nás se svými více než sedmdesáti do češtiny přeloženými tituly dlouholetou tradici. Její nejnovější kniha Tajnůstkáři si pohrává s důvěrou všech zúčastněných, protože každý má ve skříni kostlivce. Jak moc však dostála svému zařazení do thrillerového žánru? Nepohrála si v tomto případě autorka také s důvěrou čtenářů?
Rok 2000. Čtveřice postav se společně choulila v odlehlém příkopě, a domlouvala se, jak naloží s čerstvou kořistí. Před několika chvílemi se jí totiž povedlo ukrást vysoký finanční obnos z místního obchodu. I přes to, že se domluvili na veškerých podrobnostech a bez problémů rozešli každý svou cestou, jim nadšení příliš dlouho nezůstalo. Jeden z nich skončil v nemocnici, druhý ve vězení, třetí v márnici a čtvrtému se podařilo pláchnout i s celým obnosem. O dvacet let později se Arden Maxwellová vrací do rodinného domu v Texasu, aby jej s pomocí místního řemeslníka Ledge Burneta zrekonstruovala. Oba s dávnou událostí mnohé spojuje, a společně se tak musí postavit nejen svým vnitřním démonům, ale také jedincům, kteří si nepřejí, aby skrytá tajemství nyní vyšla najevo.
Zlatá nálepka bestseller, autorka s více než sedmdesáti vydanými romány, navíc ověnčená titulem „mistryně thrillerů“ uděleným Mezinárodní asociací autorů thrillerů. To přece nemůže dopadnout špatně… akorát že vůbec. Opět jsem naletěl na mysteriózní obálku a anotaci, aby mi pak Sandra Brown naservírovala příběh, který má blízko k lecčemu, jen ne k thrilleru.
Arden je nevinná, avšak psychicky silná žena, která (jak se nejednou dočteme) má velice krásné vlasy i prsa. Ledge je oproti tomu neotesaný a samotářský chlap, od kterého by se měla podle své sestry držet dál. Má ovšem velké bicepsy, modré oči a je tajemný. Už jenom z tohoto popisu je pravděpodobné všem jasné, kam se bude celá kniha ubírat. Mistryně thrillerů nás tak téměř od první do skutečně poslední stránky zasypává vnitřními pochody těchto dvou hrdinů. Od vzájemného setkání neustále zažívají krušné chvíle kvůli své potlačované a neovladatelné nadrženosti, následované velice explicitně popsaným sexem. Na schodech, v autě, v houpacím křesle, zkrátka kdekoliv a kdykoliv. Když se k tomu přidají četné hlášky typu: „Když jsem ti pořád dokola říkal bejby, mluvilo za mě péro, však víš“, máte o nezapomenutelný a především mrazivý thriller postaráno.
Knize bych však křivdil, kdybych tvrdil, že nedokáže nabídnout nic dalšího. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, přičemž každá z nich má svůj zajímavý, avšak bohužel nedotažený prvek. V pasážích z minulosti postupně dílek za dílkem odkrýváme, co se tenkrát během oné osudné noci skutečně stalo. Pro mě osobně to byl největší tahák knihy. Jednak z důvodu, že je zde díky tomu jisté tajemno a velký otazník, který se plně vysvětlí až na samém konci. A jednak proto, že minulost sledujeme z pohledu několika postav a máme možnost je více poznat. Bohužel, onen velký otazník je na konci spíše zklamáním. Celá zápletka je banální a ohýbaná přes koleno. Vše se uzavře dost narychlo a pouze mě to utvrdilo v dojmu, že ani lehký náznak thrilleru zde nehraje hlavní roli. Maximálně funguje jako jakési křoví či hnací motor pro ty skutečně stěžejní věci – vztahy a sexuální scény.
Dějová linka odehrávající se v současnosti dokáže lehce navnadit rivalitou Ledge a jeho úhlavního nepřítele Rustyho. Nejedna konverzace mezi nimi dokáže být vcelku zajímavá, ve finále se však opět jedná o zástěrku pro romantický příběh. Rusty zkrátka neskutečně žárlí na všechny ženy, které Ledgeovi padají k nohám (kvůli tomu na něj samozřejmě žárlí i Arden). Ani po akceptování skutečného žánru knihy se nedá přehlédnout, jak neuvěřitelně plochý „záporák“ Rusty je. Stalkuje ostatní, dívá se na porno, i když má manželku, je úchylný, dovoluje si díky vysoce postavené pozici po tatínkovi… zkrátka dělá všemožné zlé věci, protože „je prostě zlej“. Nemá žádnou větší motivaci. Je pouhým archetypem postavy, která opět slouží pouze jako hnací motor pro to, aby se Arden a Ledge k sobě více měli a stáli si po boku.
Tajnůstkáři opravdu mají jedno velké tajemství: proč si hrají na thriller, když ve skutečnosti jsou vztahovkou? A v tomto případě už i vyloženě červenou knihovnou. Pro zařazení do žánru thriller by kniha musela splňovat onen důležitý prvek „thrill“, tedy napětí, které je zde téměř nulové. Jenže nefunguje příliš ani jako vztahovka. Veškeré emoce jsou neskutečně urychlené, jako by se mistryně thrillerů nemohla dočkat, až se pustí do popisování vášnivých sexuálních scén. Knihu tak nejvíce zachraňují pasáže z minulosti, které dokážou nabídnout alespoň minimální mysteriózní atmosféru. Finální rozuzlení je ale lámané přes koleno.
Plusové body se dají přičíst za bezchybný překlad. Nicméně hledáte-li skutečný thriller či detektivku, tady tvrdě narazíte. Největší záhadou nakonec zůstává, na co v Mezinárodní asociaci autorů thrillerů během udělování titulu Sandře Brown mysleli.
