Harrison Ford si popáté a naposledy nasazuje svůj ikonický klobouk jakožto dobrodruh Indiana Jones. Je jeho pátrání po nástroji osudu úctyhodnou tečkou za diváky milovanou sérií, nebo již pouhým prázdným ždímáním známé značky?
Píše se rok 1969 a Indiana Jones by rád prožil svá poslední léta jako vysokoškolský profesor. To by jej ovšem nesměla kontaktovat Helena Shaw, dcera jeho někdejšího přítele a zároveň Jonesova kmotřenka. Helena kráčí v otcových stopách lovce pokladů a nyní pátrá po nástroji osudu, jenž dokáže najít trhliny v čase. O takto mocný artefakt má zájem více lidí, například jistý Jürgen Voller, který má s Jonesem nevyřízené účty již od roku 1944. Tehdy sloužil Voller pod vlajkou třetí říše, a tak by připadnutí nástroje do jeho rukou mělo nedozírné následky.
Film Indiana Jones a poslední křížová výprava by býval pro mnoho fanoušků perfektním zakončením trilogie, ale v roce 2008 vzniklo ještě Království křišťálové lebky. Na snímek dodnes panují různé názory, nicméně i čtyřka by fungovala jako závěrečná kapitola série, když už ne trojka. Jenže producenti si zřejmě řekli, že dokud Harrison Ford žije, udělá se za závěrečnou tečkou ještě další tečka. I kdyby měl protagonista prozkoumávat jeskyně na invalidním vozíku. Na scénu tak přichází ždímání již naprosto vyždímaného, a to v podobě Nástroje osudu s osmdesátiletým Fordem. Poprvé za celou sérii také s jiným režisérem než Stevenem Spielbergem – Jamesem Mangoldem. Jaký je výsledek?
Potenciál filmu zůstal nevyužitý. Kvůli nijak zajímavému závěru působí pouze jako jedno z mnoha běžných dobrodružstvích Indiana Jonese, a nikoli „to poslední“, skutečně úctyhodně zakončující.
Snímek by se dal rozdělit do dvou rovin. Tou první je klasické velkolepé dobrodružství, kdy jsme u této série byli zvyklí na akční scény ve velkém stylu. Tentokrát to však nefunguje. Na jednu stranu je dobře, že se tvůrci nesnažili z Forda vzhledem k jeho věku dělat nesmrtelného dobrodruha. Jones se tak maximálně a ještě jen občas omezí na jeho známou ránu pěstí. Jinak si v menších potyčkách vypomáhá různými předměty a snadno ho někdo přemůže. Na druhou stranu tvůrci museli větší akční scény do filmu i tak za každou cenu narvat.
Jediným logickým krokem bylo se v tomto případě spolehnout na všemožné dopravní prostředky. Honičky jsou ale neskutečně generické, přímočaré a bez větší nápaditosti. Pátému Indiana Jonesovi chybí opravdu zapamatovatelné a hravé akční scény, o které nebyla v předchozích dílech (dokonce i v rozporuplné čtyřce) nouze. Ano, asi nikdo neočekával, že by Ford ve svých osmdesáti letech dělal takové šílené kousky jako dřív… Proč se však v první řadě o vytvoření takových scén vůbec pokoušet? Film by si bohatě vystačil s jinými prvky, ke kterým se dostanu.
Kromě absence větší nápaditosti akci trápí ještě jeden menší, dnes bohužel velice známý prvek: CGI. Když film přidá trochu na rychlosti (ač mu stále schází ona nápaditost), přechází do nepěkných počítačových efektů, které navíc snižují přehlednost dané scény. V porovnání s již v té době špatným CGI v Království křišťálové lebky je na tom sice pětka o něco lépe, přesto to z ní nedělá vyloženě vizuálně hezký film. Diskutabilní je též úvodní pasáž odehrávající se v roce 1944. Harrisona Forda bylo třeba digitálně omladit a výsledek vypadá poněkud nepřirozeně. Ford v této scéně připomíná spíš videoherní než filmovou postavu, zároveň je patrná mimika a pohyby patřící osmdesátiletému herci. Tato sekvence trvá zbytečně dlouhých 25 minut, kvůli čemuž to bije do očí o to více.
Nástroj osudu naopak funguje v nastíněné druhé rovině, která je mnohem komornější a pro sérii více netypická. Působí lépe, když se snímek zaměřuje na menší hádanky, prozkoumávaní nijak rozsáhlého území a Jonesovy vnější i vnitřní bolesti. V takových chvílích film vyznívá přirozeně a uvěřitelně. Kdyby se tvůrci věnovali čistě těmto aspektům menšího měřítka, mohl být výsledek mnohem povedenější. Stále by šlo o výpravný příběh v exotickém prostředí a se známými tvářemi, jen by měl větší sebereflexi a ukrajoval by si adekvátně velké sousto. Takto film vyvolává dojem, že pořádně neví, čím chce být. Nebo možná ví, ale nutně chce od všeho trochu, čímž se jenom sráží.
Finále mělo velký potenciál být díky zajímavému nástroji osudu kreativní a pro celou sérii úderné či alespoň dojemné. Jenže nic z toho se nekonalo. Potenciál zůstal nevyužitý a kvůli nijak zajímavému závěru se film jeví pouze jako jedno z mnoha běžných dobrodružstvích Indiana Jonese, a nikoli „to poslední“, skutečně úctyhodně zakončující. Bohužel tím pak celý snímek působí poněkud zbytečně.
Pro ždímání známé a oblíbené značky by se dalo nalézt pochopení, kdyby se Nástroj osudu zaměřil na svoji komornější část o stárnoucím hrdinovi a tvůrci přišli s opravdu smysluplným rozloučením. Snímek sráží přehnané snahy o velkolepou akci (která je paradoxně pro sérii tolik typická, zde se ale vzhledem k Fordovu věku nehodí a ani ji tvůrci nedokážou vymyslet) a naopak žádná snaha o úderné finále. To vše navíc se zbytečně dlouhou stopáží. Film dokáže zabavit na jeden večer a fanoušky série alespoň potěší různé odkazy. Do druhého dne na něj však zapomenou.
