Jak byste reagovali, kdyby se vaše matka rozhodla provdat za muže zavřeného ve vězení? O tom pojednává francouzský snímek Nevinný, v němž stejně jako ve svých předchozích projektech vychází režisér, scenárista a zároveň představitel hlavní role Louis Garrel z vlastního života. Pokouší se v něm také skloubit několik odlišných žánrů.
Sylvie má netypické zaměstnání: vyučuje a vede hodiny divadelního kroužku ve vězení. Její svatba je o to netypičtější, jelikož proběhne v tom samém vězení s jedním z jejích studentů. K tomu zaujal značně nesouhlasný postoj Sylviin syn Abel, a to z několika osobních důvodů. Ze svého nového nevlastního otce Michela po jeho propuštění z vězení nehodlá spustit oči, a to i navzdory tomu, že si s jeho matkou otevře květinářství. Přestože se snaží umírnit jeho podezíravost, rozhodne se Abelovi se sledováním vypomoct jeho nejlepší kamarádka Clémence. Jen těžko by si však oba dokázali představit, co vše na ně čeká.
Film začíná jako nenápadná, vzhledem k titulu příhodně nevinná komedie. Nikdo z ní pravděpodobně brečet smíchy nebude, ale její sledování je příjemné. Postava Abela, ztvárněná samotným režisérem, je sympatická a uvěřitelná. Má neustále sarkastické poznámky, a i když je jako jediný vůči Michelovi podezřívavý, dokáže pro něj divák najít pochopení. Díky všem těmto aspektům je zajímavé sledovat Abelovy interakce s okolím. S ostatními postavami – Sylvií, Michelem a Clémence – má dynamické vztahy, každý odlišným způsobem. V této počáteční, „komediální“ části filmu je hlavním tahákem především Abelův postoj k (z jeho pohledu) podezřelému Michelovi, který si je toho velmi dobře vědom. Rozehrává se tak zajímavá hra na kočku a myš.
To, díky čemu Nevinný dokáže v konkurenci vyniknout a utkvět v paměti, přichází až později. Řeč je o kombinaci žánrů. Během prvního zhlédnutí může výsledná směsice působit podivně. Zatímco jsem byl až do jistého momentu naladěný na komedii, film nenápadně přešel do dramatu. Nejprve jsem z toho byl rozpačitý a nevěděl, co si v danou chvíli myslet. Záhy jsem si ale uvědomil, jak skvěle, a hlavně plynule režisér přepnul z jednoho žánru do druhého, aniž bych si toho všiml. S tímto vědomím jsem si následující přechody začal užívat. Se stupňujícím napětím se snímek promění v thriller, opět naprosto nenásilně.
Režisér, scenárista a herec naráz se může zdát pro jednoho člověka jako velké břemeno, Louis Garrel se jej však chopil úctyhodně.
Přesto ani jeden z žánrů neeskaluje do takových rovin, aby z filmu bylo druhé Sedm. Režisér nezapomíná, že zpočátku přichází s komedií a že by bylo nevyvážené, aby se ze snímku nakonec stala depresivní kriminálka. Po Nevinném se tak nemusíte bát sáhnout ani když toužíte po něčem odlehčenějším. Svým rozpětím mezi žánry umí překvapit, přidat na napětí a jednotlivé pasáže odlišit od těch předchozích. Současně režisér dokázal všechny tyto odlišné prvky ukočírovat a ladně je propojit tak, aby mohly společně fungovat v jednom snímku.
Tato kombinace žánrů a snaha udržet je pohromadě funguje jako dvousečný meč. Ani jeden z oněch žánrů totiž snímek nedotahuje plně do konce, od každého si bere jen trochu. Vtipy jsou spíše k pousmání než hlasitému zasmání, stejně tak je v lehkém náznaku i romance a thriller. Jediné, co se podařilo zdárně dotáhnout a využít, bylo drama. To se naplno projeví v hořkosladkém konci, který je dobře vypointovaný.
Režisér, scenárista a herec naráz se může zdát pro jednoho člověka jako velké břemeno, Louis Garrel se jej však chopil úctyhodně. Vytvořil experimentální snímek složený z několika žánrů, které jsou Francouzům nejbližší. Sice z nich nedokázal vytěžit maximum a vsadil spíše na jistotu, ale i se skromnějšími ambicemi se mu podařilo všechny části ladně skloubit, aby společně fungovaly v jednom filmu a mohl mezi nimi plynule přecházet. Nečekáte-li příliš, Nevinný mile překvapí a nabídne netypický zážitek, po jehož zhlédnutí nebudete času stráveného v kině nebo u obrazovky litovat.
