Jaký život žily ženy v ludvíkovské Francii, pokud neměly to štěstí a nenarodily se do vyšších a privilegovanějších vrstev, si asi dovede každý představit. Těžkému osudu se dokázalo vyhnout jen pár vyvolených, které byly obdařeny výjimečnou krásou, díky níž se dostaly k urozenému stolu. A pokud oplývaly i inteligencí a vychytralostí, stávaly se z nich ženy, které měly možnost ovlivňovat vysoce postavené muže. Třeba i samotného krále… Stejný příběh vypráví film Jeanne du Barry francouzské umělkyně Maïwenn, která si k němu napsala scénář, ujala se režie i titulní role.
Jeanne du Barry, dcera neprovdané švadleny, se stala jednou z těch šťastnějších. V dospělosti se stala vyhledávanou luxusní prostitutkou, která zaujala i krále Ludvíka XV. Po čtyři roky byla jeho oficiální milenkou a favoritkou. Snímek líčí její cestu ke královskému dvoru od dětství, kdy žila pod ochranou jistého šlechtice. Díky němu se jí dostalo vzdělání, využít svých tělesných předností se později naučila už sama. Triumfální představení panovníkovi proběhlo bez okolků a jakoby „náhodou“, přesto se vší pompou. Luxusní kurtizánu si v té době oficiálně vydržoval šlechtic du Barry, král byl však Jeanne okamžitě okouzlen a ještě týž večer pro ni nechal poslat. K du Barryho radosti – v té době šlo o běžnou realitu, kdy se méně urození snažili dostat ke královskému dvoru jakýmkoli způsobem, aby si zvýšili prestiž a rozšířili své bohatství.
Maïwenn staví kouzlo Jeanne na její odlišnosti, spontánnosti a přirozenosti. Scény, ve kterých hraje du Barry jako upřímně radostnou dívku, jsou nejuvěřitelnější, protože celému francouzskému dvoru dávají lidskost a spontánní zábavu, kterou si pod sešněrovaným a napudrovaným zevnějškem dvořanů Ludvíkovy doby představujeme. Příchod do Versailles, světu odtrženého od reality zbytku Francie, vykresluje Maïwenn skrze vtipné momenty. Za zmínku stojí „vstupní“ gynekologická prohlídka budoucí milenky či ranní toaleta krále za účasti nejvyšších postav dvora nudících se touto dennodenní rutinou.
Maïwenn bezesporu chtěla natočit film o silné ženě, ale tímto způsobem, bez přiznání jejích negativních stránek, je hlavní hrdinka filmu silná jen v uvozovkách.
Radost z náklonnosti krále od začátku čeří nenávist jeho dcer vůči nové metrese. Vztahu s neurozenou ženou nedají požehnání a po celou dobu její přítomnosti ve Versailles proti ní intrikují. Pod ochranou panovníka je Jeanne sice nedotknutelná, ale jen do okamžiku, kdy do paláce přijede mladičká manželka dauphina Ludvíka XVI., krásná Marie Antoinetta. Podle tehdejšího protokolu nemůže du Barry rakouskou princeznu oslovit jako první, proto vyčkává. Marie se nejen pod vlivem Ludvíkových dcer, ale také z podstaty barvy své krve přidá na jejich stranu. Postavení a moc du Barry tímto upadá, což je dále umocněno zhoršujícím se zdravím krále, kdy se představa Marie Antoinetty jako královny stává reálnou.
V tento moment nelze nevzpomenout slavnější Marii Antoinettu Sophie Coppoly, která věrně ukázala všechny slasti, hříchy i smutky dvora. Maïwenn bohužel nejde tak hluboko, spokojí se s povrchním popisem událostí a charakterů; pohnutky jednotlivých aktérů dostatečně nevysvětlí. Přitom se nabízí tolik témat a potenciálních sporů. Du Barry vyobrazuje jako ženu jdoucí proti konvencím doby – s rozpuštěnými vlasy, minimálním make-upem a v mužském oblečení. Vymyká se pravidlům, ale její postoj není nijak vysvětlen. Proč to dělá a co tím získává, zůstává nevysvětleno. V některých scénách dokonce působí hloupě rozmařile a arogantně, jako by si neuvědomovala následky svého chování. Toto je nepochopitelně v přímém rozporu s tím, jak ji v počátku filmu Maïwenn vyobrazuje – jako vzdělanou, chytrou a emancipovanou ženu.
Bezbarvost postav a vyhýbání se reálným vzorcům chování u dvora na snímku drhne nejvíc. Královy milenky číslo jedna byly ty, které musely od rána do noci intrikovat na dvoře nejvíce, aby si udržely své postavení první dámy v loži. Nemohly být pasivně přihlížející útokům směřovaných proti nim, jako to ukazuje režisérka. Filmová Du Barry je žena přijímající svůj úděl; nebouří se, neprotestuje, nijak nevyužívá své postavení nejbližší osoby krále. Těžko uvěřitelná poloha a přehnaně romantizující příběh du Barry výrazně oslabuje. Maïwenn bezesporu chtěla natočit film o silné ženě, ale tímto způsobem, bez přiznání jejích negativních stránek, je hlavní hrdinka filmu silná jen v uvozovkách.
Oceňuji však odvahu tvůrkyně zhostit se hlavní role a zahrát ve svém věku ženu, která okouzlila francouzského krále. Tomu říkám pravá emancipace! Ve své roli je uvěřitelná; vzhled neodpovídající představě klasické krásky vyvažuje přirozeností a svěží hravostí, která nás nutí přijmout, že jí jako madame du Barry muži padali k nohám. A Johnny Depp v roli Ludvíka, kvůli kterému se filmu při uvedení na festivalu v Cannes tleskalo deset minut ve stoje? Určitě to není jedna z jeho z nejlepších rolí, ale díky za něj. Je okouzlující a pravděpodobně díky nutnosti mluvit ve filmu francouzsky, se z jeho výrazu vytrácí všem známý typický výraz a mimika, což je velmi osvěžující.
Jeanne du Barry je počin, který pravděpodobně přiláká mnoho divaček z řad Deppových obdivovatelek, ale to by neměl být jediný důvod k návštěvě kina. Jedná se o film, ze kterého se odchází s pocitem lehkosti. Navzdory všem výtkám je z něj totiž cítit živočišnost a opravdovost záměrů tvůrkyně natočit svou verzi událostí, které chce věřit. A to je v dnešní době filmových témat zpracovaných na základě společenského kalkulu velmi osvobozující.
