V pondělí 11. prosince odstartuje v Paláci Akropolis třídenní přehlídka Divadla Nie. Jednoho z nejzajímavějších a kritiky nejuznávanějších mezinárodních divadel dneška, které se věnuje převážně tvorbě pro mládež a dospělé. V Praze uvede tři úspěšná představení: Muzeum vzpomínek, Konec všeho, navždy a Přicházíme zdaleka. Autorský soubor v nich čerpá ze skutečných příběhů, skrze které nahlíží drsnou podobu současného světa. Inscenace totevřou citlivá témata jako sebevražda, kindertransport a uprchlictví.
Mezinárodní divadelní soubor Divadla Nie ve svých inscenací kombinuje fyzické divadlo, směs jazyků, živou hudbu, storytelling a propojuje umělce z Česka, Norska, Velké Británie a dalších zemí. A právě česká stopa hraje v souboru významnou roli. Jeho zakladatelé Iva a Kjell Mobergovi – z Čech a Norska – spolu studovali na pražské DAMU. Ačkoliv se soubor vrací s jednotlivými inscenacemi do Čech pravidelně, přehlídka jeho tvorby se zde uskuteční vůbec poprvé. Všechny inscenace, které soubor během tří dnů nabídne, čerpají ze skutečných příběhů. Divadlo Nie tak navazuje na dokumentární inscenace, které diváci mohou zhlédnout na jevišti Paláce Akropolis. Patří mezi ně Baletky od Spitfire Company, Iris od souboru Tantehorse nebo Sádlo Ridiny Ahmed.
Přehlídku zahájí inscenace Muzeum vzpomínek, která vznikla z potřeby a přání vytvořit umělecké dílo, které by se zabývalo obtížnými tématy jako je smrt a sebevražda. V uzavřeném, 70 metrů čtverečním velkém prostoru, který připomíná archiv, sedí diváci těsně u sebe a herce i příběhy mají doslova na dosah ruky. Pět postav zde znovu skládá dohromady jeden lidský život, který skončil. S něhou, humorem a s živou hudbou vyprávějí příběhy o člověku, jehož ztratili. Po představení se místo promění v malé muzeum, prostor, který jitří smysly a podněcuje k úvahám o našich vlastních životech a vzpomínkách. Jednu z pěti postav ztvárňuje Tomáš Měcháček a další Iva Moberg.
Druhý den představí soubor hru Konec všeho, navždy. Inscenace je založena na skutečných příbězích židovských dětí, které byly v předvečer druhé světové války převezeny z Německa, Rakouska, Československa a Polska do Anglie Nicholasem Wintonem. Na základě příběhů dětí z kindertransportu osvětluje inscenace některé z nejtemnějších příběhů evropské historie. Konec všeho, navždy je tak epický příběh o přežití, lásce a naději. Příběh o tom, jak se obětaví lidé snažili zachránit životy dětí v době, kdy byla v sázce celá jejich budoucnost.
Inscenace Přicházíme zdaleka líčí příběh dvojice dospívajících syrských utečenců. Na pozadí cesty vedoucí přes Turecko, Řecko, Makedonii až do Osla se tu vypráví o věcech, lidech a místech a v neposlední řadě také o životě a smrti. Inscenace o uprchlictví a uprchlících určená pro mladší publikum (10+) i pro dospělé se hraje uvnitř mongolské jurty a využívá živou hudbu, storytelling, klauniádu, stínové divadlo. Vedle Ivy Moberg se v ní představí herec a hudebník Václav Kalivoda. Scénografie k inscenacím Konec všeho, navždy a Přicházíme zdaleka jsou dílem české scénografky Kateřiny Houskové.
