Woody Allen natočil v 87 letech svůj první cizojazyčný film a prohlásil, že se současně jedná o jeho poslední snímek vůbec. Bohatý, precizně vypointovaný scénář, který opět sám napsal, a bezchybná režie svádí k úvahám, že je to škoda. Allen se umí vcítit do myšlení všech svých postav a rozehrát fantastický děj vyplněný roztodivnými, a přitom uvěřitelnými charaktery svých hrdinů. Jeho filmový jazyk za ta léta nijak nezestárnul a svými příběhy dokáže opakovaně nadchnout věrné publikum.
Mladá, krásná a díky manželovi i bohatá Fanny potká v Paříži svého spolužáka ze střední Alaina. Připomene jí společná bohémská léta a dny strávené na studiích v New Yorku. Navíc se přizná, že ji odjakživa miloval a svou první ženu si vzal jen proto, že mu připomínala právě Fanny… Alain se živí jako spisovatel, momentálně píše životní román o náhodě a štěstí. A o tom, nakolik tyto dvě věci mohou fatálně ovlivnit život každého z nás, je v podstatě celý Allenův film.
Fanny se nechá strhnout Alainovou svobodnou myslí. Svůj život tak začne dělit mezi čas strávený s ním v parku a snobskými večírky po boku majetnického manžela Jeana. O úspěšném podnikateli nikdo nic neví kromě toho, že miluje vláčky, má spoustu peněz a (mírně řečeno) nejasnou minulost. Proslýchá se, že jeho společník jednoho dne zmizel neznámo kam… Jean svou ženu až obsedantně hlídá – jeho nejvyšší životní metou je totiž její dokonalé štěstí. Ovšem ona sama o takovéto štěstí nestojí.
Snímek spěje k nečekanému rozuzlení, jaké umí jen Allen. Na konci příběhu není zřejmé, kdo je vítězem a kdo poraženým.
Woody Allen rozehrává konverzační a milostné drama, které plyne přirozeně a lehce až do okamžiku, kdy Jean pojme podezření, že je s Fanny něco v nepořádku, a rozhodne se jednat. S postupujícím dějem přibývají postavy. Kromě ústředního trojúhelníku se objevuje matka Fanny, díky níž sledujeme dosud nevídané a neskutečně vtipné vykreslení glorifikace vlastní tchyně. Partu doplňuje soukromý detektiv, dvojice rumunských zabijáků a náhodní známí, přesně vypointováni k dokončení příběhové mozaiky.
Rozvíjející se vztah mezi Fanny a Alainem kamera snímá v barvách teplého podzimního listí, v červených a žlutých odlescích parků a podkrovního bytu. Čistota citů bez otázek a kalkulu do budoucnosti dvou „mladých“ lásek kontrastuje s dokonalostí luxusního bytu Fanny a Jeana, kde vše má své pevně dané místo. Jeanem dopodrobna naplánované štěstí i za cenu obětí je naprostým opakem k lehkosti životní náhody Alaina. Tento protiklad tvoří leitmotiv celého příběhu. Podle Jeana se štěstí musí jít naproti, podle Alaina jde pouze o dílo náhody. Film překvapivě nepřichází s řešením, která z cest představuje šťastnější volbu.
Snímek spěje k nečekanému rozuzlení, jaké umí jen Allen. Kdo je na konci příběhu vítězem a kdo poraženým, není příliš jasné. Divák může pouze doufat, že každý nakonec získal svůj díl štěstí a zadostiučinění.
