Matthew Vaughn je zpět. Jeden z nejoblíbenějších režisérů své generace se vrací, aby nám vytřel zrak špionážní komedií Argylle: Tajný agent. Ukázky lákaly na zběsilou akční podívanou, které vévodil Henry Cavill s úsměvným účesem a Dua Lipa v upnutých šatech. Jenže nedostali jsme nakonec trochu odlišný snímek?
Na první pohled má Argylle všechno, co od snímků Matthew Vaughna očekáváme – jedinečné audiovizuální pojetí, dravé tempo akčních scén i neotřelý způsob vyprávění. Zákonitě by mělo jít o další zářez do jeho hvězdné kariéry. Jak je tedy možné, že Argylle po celém světě sbírá přinejlepším průměrné ohlasy? Inu, problém je v tom, že se Vaughn posledních deset let zaměřuje výhradně na špionážní snímky. V daném žánru se tak začíná opakovat, ba co hůř, dokonce vykrádat. Jeho kdysi výjimečné a odvážné nápady nyní působí značně unaveným a bezradným dojmem.
Což je vzhledem k potenciálu daného námětu jednoznačně škoda. Příběh úspěšné spisovatelky, jež se náhle ocitne uprostřed spiknutí připomínajícího její knihy, totiž představuje velice zábavný koncept. Zpočátku se snímek navíc sympaticky doplňuje s dějem oněch knih. Díky tomuto neobvyklému propojení dvou dějových linek disponuje Argylle ve své první třetině opravdu vražedným tempem, které nepovolí až do odhalení jednoho zásadního zvratu.
V ten moment začíná snímek poněkud drhnout. Místo toho, aby jednotlivé dílky dosud zmateně vyprávěného příběhu konečně zapadly do sebe, Vaughn ohýbá děj do divných zákrutů, které vedou maximálně k dalším laciným zvratům. Ponejprve rafinovaná podívaná se tak rázem mění na podivný spletenec nesmyslných tvůrčích rozhodnutí.
Kromě nesourodého děje zamrzí také do očí bijící, přehnaně digitální vizuál. Vaughnovy snímky vždycky oplývaly výraznými barvami a velkým množstvím digitálních efektů, v Argylle však působí tyto prvky odbytě. Totéž lze říct o akčních scénách. I těch je opravdu požehnaně, jsou různorodé a svým pojetím dokonce sympaticky bláznivé. Žádná z nich se ale nedokáže takzvaně vrýt do paměti.
Argylle: Tajný agent představuje zajímavou snahu o dekonstrukci špionážních klišé. Bohužel však natočenou tvůrcem, který se v daném žánru již naprosto vyčerpal.
Naštěstí pro diváky se může Argylle opřít alespoň o silnou hereckou sestavu, která úspěšně odvrací pozornost od všech výše zmíněných neduhů. Bryce Dallas Howard zmateně vyšiluje, Bryan Cranston trefně přehrává, Catherine O‘Hara se vlezle usmívá a Henry Cavill šarmantně pomrkává. Samostatnou kapitolou je pak dokonalý Sam Rockwell, který si plnými doušky užívá pro něj atypickou roli překypující nadhledem a humorem.
Argylle: Tajný agent představuje zajímavou snahu o dekonstrukci špionážních klišé. Bohužel však natočenou tvůrcem, který se v daném žánru již naprosto vyčerpal. Většina rádoby šokujících příběhových zákrutů je nedotažených a kdysi odvážná tvůrčí rozhodnutí jsou nyní repetitivní. Za jiných okolností by šlo Argylle lehce odstřelit. Ovšem díky bezchybným hereckým výkonům se dá překombinovaný děj i nedopečený vizuál přežít. Jen si nejsem jistý, zda si po odchodu z kina vůbec vzpomenete, o čem že Vaughnův nejnovější snímek byl.
