Jak vtipně a nenásilně popsat dva fenomény dnešní doby – mladé ekologické aktivisty plné environmentálního smutku a muže středního věku s řadou nesplacených úvěrů a žádnou budoucností? Francouzský snímek Těžký rok to zvládl formou, již u současných třaskavých témat není prakticky vidět: svižnou, a přitom na samotnou dřeň útočící komedií.
Albert a Bruno, dva zoufalci a rekordmani v počtu nesplacených úvěrů, se jednoho dne rozhodnou navštívit veřejné setkání ekologických aktivistů, na kterém se podává pivo a chipsy zdarma. Stanou se tak mimoděk svědky pro ně do té doby neznámého světa mladých lidí bojujících proti konzumu. Stejného konzumu, po němž oba touží tak moc, že jsou ochotni se znovu a znovu zadlužovat. Nově objevený svět jim však odhalí netušené možnosti, protože aktivisté v čele s božskou Kaktus dokážou lidem otevřít nejen oči, ale i peněženky. Existuje totiž sféra bohatých, kteří potřebují ulevit svému svědomí, a rádi se zbavují nepotřebných věcí…
Albert s Brunem díky těmto nadšeným idealistům brzy narazí na zlatý důl. Někdo totiž musí zajistit odvoz všech nepotřebných věcí z pařížských domovů horních deseti tisíc. Kde všechny tyto věci skončí, je již vedlejší… Bonusem za dobře vykonanou práci pro ideologii je navíc přízeň čarokrásné Kaktus, která dává objetí proti klimatické úzkosti úplně zadarmo!
Jakkoli jsou zpočátku úmysly Alberta a Bruna čistě materialistické, postupem času je oba začne bavit „hra“ na odpor proti režimu. Režimu, který jim vzal vše. Slíbil jim budoucnost, prosperitu a právo na vše, co je obklopuje. Zároveň jim nabídl možnost mít vše hned pomocí nebezpečných půjček, které je ve výsledku zničily a sebraly jim i to poslední nic.
Se svými zelenými souputníky začínají souznít jako jedna duše, jejich činy se stávají radikálnějšími a díky pragmatismu o hodně efektivnějšími, než v co kdy šik mladých nadšenců doufal. Následuje plejáda mediálně vděčných aktivit jako zátarasy frekventovaných silnic, polévání historických schodů červenou barvou, vniknutí na zasedání vlády s poloobnaženými těly až do grandiózního finále na letištní ploše. Žádná ze scén přitom neopouští kritickou linku pohledu zvenčí, která umravňuje obě strany. Právě díky přesně vykreslenému cizímu elementu Alberta a Bruna se režisérům podařilo v každé chvíli zprostředkovat takřka objektivní pohled na věc.
Těžký rok je pro všechny, kteří se chtějí s chutí zasmát, a zároveň citlivě pochopit extrémní chování lidí dnešní doby.
V milostné zápletce film dokonale přibližuje obrovskou propast v pocitech generace Y a Z (v tomto případě skoro čtyřicátníci a dvacetiletí). Jakkoli u té první hraje tělesno zásadní roli bez ohledu na ideály, u těch druhých do sbližování vstupuje spousta „ale“, neznámých a podmínek. Scéna vyznání Kaktus, která nebude schopna lásky a vztahu, dokud na ulicích bude jezdit jediné auto a zvířata budou stále umírat pro maso, vystihuje vše v několika sekundách.
Tomuto snímku se pomocí vtipu podařilo otevřít očí na obou stranách. A pro tu třetí, která neřeší klimatický splín ani exekuce, jde o skvělou sondu do života lidí, kteří žijí vedle nás. A my je díky ní dokážeme pochopit a s největší pravděpodobností se jim příště nebudeme lacině smát.
Nakache a Toledano natočili nádherný film, který dokazuje sílu a umění francouzské komedie. Těžký rok je pro všechny, kteří se chtějí s chutí zasmát, a zároveň citlivě pochopit extrémní chování lidí dnešní doby.
