Osm let uběhlo od chvíle, kdy jsme se s animovaným pandím bojovníkem viděli v kině naposledy. Nyní stojí Po před nelehkým úkolem – přilákat naposledy fanoušky jeho dosavadní ságy, kteří během té doby už ale povyrostli, a zároveň si zachovat kouzlo, jimž si kdysi získal i nejmenší diváky. Jo, a taky se stát duchovním vůdcem údolí.
Když mistr Oogway vybíral, kdo se stane Dračím bojovníkem, jen málokoho by napadlo, že jeho volba padne na nemotorného pandu Poa. Natož že o mnoho let a dobrodružství později pokročí Po ve své kung-fu kariéře natolik, že bude muset povýšit a stát se duchovním vůdcem. To zároveň obnáší jistou povinnost, jež padá na jeho mohutná bedra: vybrat svého nástupce, nového Dračího bojovníka. Horší než tohle už je pro Poa pouze zpráva, že se vrátil Tai Lung. Toho Po již jednou, zdánlivě nadobro porazil. Našel jeho obávaný nepřítel skutečně cestu zpět mezi živé, nebo za vším stojí ještě někdo mocnější – například čarodějnice chameleonka?
Pro jednou půjdu o něco výrazněji proti proudu a nijak slavně přijaté čtvrté Kung Fu Pandy se budu muset zastat. Pro pochopení, čím konkrétně si mě získala, vysvětlím, v čem za mě předchozí díly naopak selhávaly. Čtvrtý díl totiž na těchto nedokonalostech staví a nejlépe funguje právě po absolvování celé série najednou. Jednička byla vcelku nápaditá podívaná. Splňovala téměř vše, co lze od obdobného animáku očekávat, a k tomu přihazovala kupodivu kreativní a působivou bojovou choreografii. Vtipy rozhodně nedosahovaly kvalit Shreka, ale špatné také nebyly. Napoprvé.
Potíže nastaly od druhého dílu, kdy série přešla do jakési stagnace. Kromě upadající kreativity se začaly recyklovat i veškeré vtipy: Po je fanoušek Pětky, Po je nemotorný, Po má hlad. Také příběh zůstával v již vyjetých kolejích: objeví se záporák a – po vzoru Tai Lunga z jedničky – se chce stát nejslavnějším a nejsilnějším bojovníkem. Nestačí na něj ani Pětka s mistrem Sifu, takže ho nakonec porazí Po, který se díl od dílu stával čím dál větší karikaturou sebe sama.
V těchto neustále se opakujících schématech dojela celá série až do skutečně slabé a vyloženě dětinské trojky. Chápu, že každá série má své zavedené gagy a že se jedná o animovaný film, nic z toho však nebylo dostatečným ospravedlněním pro scénáristovu lenost. Animák může přicházet s novými zábavnými situacemi a fungovat jak pro děti, tak dospělé. To se však druhé a třetí Kung Fu Pandě nepodařilo a moje obavy, že budu sledovat už počtvrté jedno a to samé, byly na místě.
O jeden z nejlepších animáků, které jsem kdy viděl, se nejedná. O jeden z nejlepších v rámci série Kung Fu Pandy však ano.
A přestože mě začátek příliš nenadchnul a mírně naplňoval výše zmíněné obavy, brzy jsem poznal, že tentokrát na to jdou tvůrci naštěstí jinak. Pětka se poprvé odsunuje do pozadí, což byla nejen první vítaná změna, ale také prostředek, jak v příběhu představit novou parťačku Poa, dát jí potřebný prostor a vnést do vyprávění zcela novou dynamiku. Po a Zhen se vydávají na vcelku rozsáhlou výpravu, která vybízí k různorodým situacím a soubojům. Ani v tomto ohledu snímek nijak nepokulhával, naopak si dokázal získat moji pozornost.
S výpravou souvisí i vtipy – jasně, Po je stále ona tlustá a hladová panda, ovšem tvůrci se konečně nespoléhají pouze na tento jediný faktor. Přicházejí se situacemi, které jsou sice občas předvídatelné nebo vyloženě míří na ty nejmenší, ale najde se několik momentů, jež dokázaly pobavit i dospělejší publikum. Tedy opět přiblížení se k ideální rovnováze, jež by animáky měly mít.
Čím mě ale čtvrtá Kung Fu Panda opravdu mile překvapila, byl její sebereflektivní příběh. Jako by si tvůrci velice dobře uvědomovali, v čem předchozí pandí snímky pokulhávaly, a právě na tom následně vystavěly své postavy. Zhen je celý život zlodějkou a myslí si, že na změnu je již pozdě. Po, spokojený se svojí rolí Dračího bojovníka, se obává změny v podobě přijmutí role duchovního vůdce. A také hlavní záporačka, která je velice příhodně chameleonka, a přestože se umí měnit navenek (ještě příhodněji na záporáky z předchozích dílů), uvnitř zůstává stejná. Celý snímek je tak o změnách – jak příběhových, tak kreativních – kterých se tvůrci nebojí, za mě osobně fungují a jsou více než vítané.
Toto skromné, avšak trefné poselství se dá navíc uplatnit téměř na jakoukoliv jinou sérii či všední situace. Výpravu a vývoj postav poté tvůrci zužitkovali ve finálním souboji, který je díky schopnostem chameleonky ve velkém stylu, a zároveň jakousi poctou celé sérii. Po epilogu a titulcích se dostavil pocit příjemně stráveného času. Čtvrtá Kung Fu Panda vůbec není tak zbytečná, jak se na první pohled může zdát. Naopak celou ságu Dračího bojovníka více než důstojně, a především smysluplně uzavírá.
Ve výsledku pravděpodobně rozhodne, jak na vás zapůsobily předchozí díly. Pokud jste s dvojkou a trojkou Kung Fu Pandy neměli žádný problém, a naopak se jedná o vaše favority, můžete v lecčem se čtyřkou narazit. Pro mě osobně tyto díly bohužel příliš nefungovaly, a možná o to víc jsem si čtyřku užil. Nebojí se totiž dělat změny, které tato série v mých očích zoufale potřebovala, a navíc přináší změny efektivní. O jeden z nejlepších animáků, které jsem kdy viděl, se nejedná. O jeden z nejlepších v rámci série Kung Fu Pandy však ano.
