Metodu Montessori, revoluční přístup využívající přirozené zvědavosti dětí a jejich ochoty učit se nenásilně novým věcem, vymyslela žena. A to v době, kdy postavení ženy ve společnosti určoval manžel, případně otec. Vážení a vzdělaní muži mluvili se ženami jen velmi neochotně. Film Maria Montessori se skrze osudy dvou samostatných a silných dam z počátku 20. století pokusil popsat vznik vzdělávací metody i rané zárodky feminismu.
Snímek vypráví nejprve příběh femme fatale Lili, které movití Pařížané leželi u nohou. Excentrický životní styl a přízeň boháčů jí poskytovaly luxusní a pohodlný život na výsluní. Ovšem pouze do chvíle, kdy se objevila její dlouho ukrývaná dcera. Zdravotně postižená holčička, o kterou se do své smrti starala Lilina matka, znamenala nebezpečí. Z obavy, že se zhroutí její pečlivě budované postavení, se Lili rozhodla odjet do Říma. Schovat se před zvědavýma očima a najít odbornou internátní péči pro své dítě.
Příjezdem do Říma se film přehoupne v citlivě pojaté melodrama sledující přerod Lili z chladné matky, pro kterou je postižené dítě překážkou v životě, v ženu objevující city k vlastní dceři i sobě samé. Lili vyhledá lékařku Marii Montessori, která vyvíjí metodu učení pro postižené děti (v té době běžně nazývané „idioty“), aby jí pomohla.
Sled scén ukazujících učení mentálně i fyzicky postižených dětí a jejich radikální pokroky jsou velmi silné. Bez zbytečných konverzačních vysvětlivek je celý způsob učení vykreslen obrazy reálného vyučování, postupnými pokroky dětí, vzdělávacího sboru, a především vývojem vztahu Lili a dcerky. Scény, kdy děti skládají veřejné zkoušky, reagují na klavírní melodie či vyřeší zadané úkoly, jsou dojemné, a přece bez zbytečného patosu.
Životní příběh samotné Marie Montessori se postupem času krystalizuje jako těžký vnitřní boj mezi touhou být klasickou matkou a rozhodnutím nevzdat se své svobody kvůli institutu manželství.
Životní příběh samotné Marie Montessori se postupem času krystalizuje jako těžký vnitřní boj mezi touhou být klasickou matkou a rozhodnutím nevzdat se své svobody kvůli institutu manželství. Montessori se nakonec rozhodla upřednostnit svou kariéru před vlastním životem, která v jejím případě znamenala obětování se pro druhé, pro znevýhodněné děti.
Podání boje za osamostatnění a prosazení učební metody jako její vlastní, se věnuje převážná část závěru filmu. Bohužel právě téma emancipace se scénami plných klišé proměňuje původně silně vztahově vystavěný scénář v popisný boj za rovná práva žen své doby. Osobnost Marie Montessori je ale paradoxně nejsilnější v okamžicích interakce s dětmi, v ukradených chvílích se svým synem a pracovních interakcích s jeho otcem.
