Nemožné se stalo možným a po dlouhém přemlouvání od fanoušků se nakladatelství CREW přeci jen nechalo přesvědčit k vydávání jedné z nejrozsáhlejších mang současnosti. Na české pulty tak po 27 letech od svého debutu, s momentálně již více než 100 svazky a nedávnou úspěšnou adaptací na Netflixu připlouvá světoznámé pirátské dobrodružství – One Piece!
Autor Eiičiró Oda nás do své ságy uvádí dávnou legendou. Ta vypráví o jistém Gold Rogerovi, jenž získal bohatství, slávu a moc, a vysloužil si tak titul Král pirátů. Rogerova poslední slova navíc zmiňují poklad, „v němž zanechal všechno, co tenhle svět nabízí.“ Tím započal zlatý věk pirátů a honba za bájným pokladem, přezdívaného také jako One Piece. Kromě mnoha dalších učarovala vidina stát se Králem pirátům také Luffymu, chlapci, jemuž vzácné Ďábelské ovoce propůjčilo schopnosti natahovat své tělo jako z gumy, a který se před žádnou výzvou jen tak nezastaví.
Jak je u podobných manga sérií zvykem, One Piece ve svém prvním svazku nabízí několik menších, víceméně „uzavřených“ příběhů. Neobeznámený čtenář se tak nemusí bát, že by dostal pouze jednu ze stovek kapitol, která je sama o sobě nicneříkající. Na delší, provázané story arcy čas teprve přijde. Nyní si můžete v klidu udělat obrázek o tom, zda se na takové dobrodružství vůbec chcete vydat.
Od začátku je však lepší počítat s pár „ale“ – například z dnešního hlediska již skutečně šablonovitými prvky typickými pro šóneny. S těmi se během dlouhých 27 let stačil již i český čtenář obeznámit v opravdu dostatečném množství a Luffyho počátky mu tak nebudou připadat příliš nepodobné od Naruta, Bleache či Fullmetal Alchemisty. V jádru se totiž „opět“ jedná o příběh o hrdinovi, jenž má velice přímočarý cíl gigantických rozměrů. Jeho zvláštnost je zároveň jeho největší výhodou, nesnáší slabošství a za své kamarády bojuje za každou cenu. Hlavní premisa či motivace hrdinů zde tedy z dnešního hlediska už skutečně nemá čím překvapit. Je ovšem otázka, je-li fér vyčítat výše uvedené sérii starší než všechny jmenované.
Nad čím se mi – nehledě na dobu vydání – přivíralo oči hůře, byla autorova někdy až příliš simplistická vypravěčská řešení. Zářným příkladem je samotný Luffy, sympatická postava se svými vlastními, ikonickými prvky – například jizvou pod okem či schopností natahování. Způsoby, jak k těmto ozvláštněním přišel, už ale tak ikonické nejsou. Jizvu si udělal sám, aby ostatním dokázal, že je tvrďák, a ke zvláštní schopnosti přišel poté, co prostě „někdy“ mimo záběr snědl vzácné ovoce. Toť vše. Také pozdější situace, do kterých se Luffy se svým přáteli dostane, na mě působily, že k nim došlo poněkud nahodile a zkratkovitě. Pokud autor potřebuje Luffyho dostat například na jistou pirátskou loď, tak ho předtím zničehonic nechá pohltit vodním vírem a hrdina už „nějakým způsobem“ do cíle dorazí v sudu. Eiičiró má tak v hlavě sice zajímavé a hravé výsledky, ale už se příliš netrápí, jak k nim dojde. Respektive se nebojí ohýbat věci tak, aby požadovaných výsledků rychle dosáhl.
S těmito pocity jsem se potýkal především ze začátku. Ne, že by se ke konci svazku vše zázračně napravilo, ale na One Piece je snadné se naladit a řadu věcí zkrátka příliš neřešit. Mangu je radost číst, jelikož se jedná o čistokrevné dobrodružství s neuvěřitelně pozitivním vibem – a to ať už díky všudypřítomnému tropickému prostředí, či Luffymu. Jako téměř všechny další postavy je i Luffy poněkud jednodimenzionální (typické pro šónen). Jeho přímočarost a z něj vyzařující „je mi všechno jedno“ nálada však dovoluje vykreslovat absurdní, a tím pádem i úsměvné situace. Těch není v prvním svazku málo a po uvědomění, že právě ony hrají ve vyprávění jednu z hlavních rolí, je čtenář schopný odpustit onu vypravěčskou „jednoduchost“. One Piece se zkrátka bere s nadsázkou a mnohé „nahodilosti“ dokážou k humoru přispívat.
Není to ale pouze o slunném prostředí a vtipech. Eiičiró dokáže ladně balancovat mezi odlehčenějšími a vážnějšími situacemi, díky čemuž si v manze to své najdou mladší i dospělejší čtenáři. Na jeho kresbě se poté ani trochu nepodepsal zub času. Vyniká především v akčních scénách – je čistá a přehledná, přesto si (vzhledem k Luffyho schopnostem) hraje s různými úhly, a tím je také dynamická. Postavy jsou sice svými motivacemi prosté, i tak si je člověk dokáže oblíbit a být na jejich budoucí dobrodružství či případný růst zvědavý. Menší třešničkou k celému zážitku jsou už pouze fajn bonusy mezi jednotlivými kapitolami a především velice zdařilý český překlad.
První svazek One Piece představuje ideální start do celé série. Čtenář po celou dobu cítí, že vše teprve stojí na začátku – děj i samotné Eiičirovy vypravěčské schopnosti. Oba zmíněné prvky přitom skýtají silný potenciál do budoucích svazků. Titul si vás navíc dokáže získat svým pozitivním naladěním, sympatickými postavami, humorem či akcí. A když už šónen se všemi jeho typickými prvky, tak tento. Vždyť kdo by se nechtěl zúčastnit výpravy za legendárním pirátským pokladem?
