Romantická komedie Hit Man sbírá v zámoří jednu chválu za druhou. Netradiční, napínavý a zábavný snímek plný sympatických herců, navíc v hlavní roli s novým miláčkem publika Glenem Powellem (který se dokonce podílel na scénáři). To zní jako sázka na jistotu, tak co by se mohlo pokazit?
Glen Powell je sympaťák každým coulem. Jeho civilní vzhled šmrncnutý rošťáckou vizáží boduje u diváků od první chvíle, kdy se objevil na scéně. Díru do světa udělal teprve nedávno díky komedii S tebou nikdy, kde hrál po boku mnou oblíbené Sydney Sweeney. Nízkorozpočtový snímek vydělal dost na to, aby studia pochopila, že před sebou mají vycházející hvězdu (to, že měl dříve malou roli v Top Gun: Maverick ani nezmiňuji). Je čas připravit se na to, že se Powell bude na plátnech kin a našich obrazovkách objevovat častěji.
Zkušený režisér Richard Linklater (School of Rock, Boyhood nebo třeba trilogie Před úsvitem, Před soumrakem a Před Půlnocí) ho nyní obsadil do hlavní role svého filmu a v rámci propagace samozřejmě pěl na Powella jen samou chválu. Vcelku oprávněně, ale nepředbíhejme. S Hit Manem se Linklater vrátil zpátky ke komediálnímu žánru. Příběh založil na reálné předloze Garyho Johnsona, milého chlapíka, který dokázal usvědčit přes sedmdesát lidí. Stačilo si u něj objednat službičku – nic menšího než vraždu na zakázku. Až na to, že Gary Johnson ve skutečnosti pracuje pro policii…
Filmový Gary Johnson je ušlápnutý profesor, který se schovává za velkými brýlemi (jako Clark Kent), jezdí v Hondě Civic a jeho život není moc velké vzrůšo. A to ani když dělá dobrovolníka u policie a se sluchátkem v autě asistuje při dopadení potenciálních zločinců. Jednoho dne je ale jeho kolega, policista vydávající se za nájemného vraha, suspendován a Gary za něj musí zaskočit. Ukáže se, že má pro tuto svou novou roli velký talent, a tak se za pomoci různých (někdy až komických) převleků nadále vydává za zabijáka. Úspěšně přitom chytá do pasti další a další „oběti“. Vše změní až jeden zapeklitý případ, při kterém se do své „klientky“ zamiluje.
I když jsem se zpočátku podle trailerů a fotek bál, že převleky budou působit hloupě, Powell se své role ujal takovým způsobem, že vše vypadá vlastně docela přirozeně. Pasáže z usvědčování viníků jsou nakonec těmi nejvtipnějšími (třeba scéna, kdy se student střední školy snaží zaplatit za vraždu svého spolužáka hrami na herní konzoli, je hodně povedená). Co mi ale vadilo, že se hlavní protagonista aklimatizoval do role drsňáka, kterému každý podlehne, na můj vkus až příliš rychle. Filmu chybí vývoj, postupná proměna z outsidera do sebejistého jedince, jenž dokáže okouzlit nejednoho diváka. Změna naopak proběhne z vteřiny na vteřinu, a působí to tak trochu nereálně.
Když od tohoto odhlédneme, hraje Powell svoji roli zábavně. Skvěle předvádí tichého profesora historie a zarytého ornitologa, který dokáže o ptácích mluvit dlouhé hodiny, aniž by o to kdokoliv stál. Třeba takový hýl obecný, když si staví hnízdo… no nic, zpátky k tématu. Ještě zábavnější je v rolích zabijáků, nebo chcete-li nájemných vrahů. Tam se nejvíce ukazuje Powellův talent. Kompletně propadne dané postavě a je vidět, že si to sakra užívá.
Celkově se casting se povedl. Ústřednímu hrdinovi zdárně sekunduje femme fatale v podání krásné a talentované Adrii Arjony (můžete ji znát ze starwarsovského seriálu Andor, ve kterém si zahrála roli mechaničky Bix Caleen). Neupravená, lehce špinavá dívka z Andora se v Hit Manovi proměňuje v okouzlující, vášnivou postavu, která si opakovaně uzme veškerou pozornost pro sebe.
Chemie mezi Powellem a Arjovou funguje perfektně. Přesto mi přijde škoda, že kromě jedné nebo dvou postav se toho moc o nikom dalším nedozvíme. Jasně, hlavní dvojice musí dostat největší prostor. Jenže ostatní (snad jen kromě skvělého Austina Amelia v roli suspendovaného policisty) doslova jen „přicmrndávají“. Nemají příležitost vás přesvědčit, že byste se o ně měli alespoň trošičku zajímat. Všechny vedlejší postavy tak vyšumí do ztracena.
Hlavní protagonista se aklimatizoval do role drsňáka, kterému každý podlehne, na můj vkus až příliš rychle. Filmu chybí vývoj, postupná proměna z outsidera do sebejistého jedince.
Hit man se jednoznačně řadí mezi romantické komedie, která se místy drží zajetého stylu: seznámení, konflikt, udobření. Ale naštěstí umí v rámci žánru i překvapit a některé scény jsou perfektně vypointované (třeba hádka s odposlechem). Bohužel se během snímku dočkáme i těch druhých, nekonečně úmorných (například diskuze s bejvalkou), které tvoří filmovou vatu a děj – a vlastně ani nic jiného – nikam dál neposouvají.
Vyjma těchto pár zaškobrtnutí film jinak hezky plyne. Dobře se na něj dívá a vedle zábavných momentů dovede nabídnout i silnější a závažnější scény. Jako největší plus se tak jeví fakt, že je Hit Man místy nečekaný a dokáže překvapit. Otázka ovšem zní, zda je to dost na to, abyste se s k filmu třeba ještě někdy vrátili.
