Národní galerie Praha zahájila svou podzimní sezonu výstavou Akvarel mezi Prahou a Vídní. V jednom z pater Veletržního paláce tak mají návštěvníci možnost obdivovat akvarelové malby z 19. století, kdy tato výtvarná technika dosáhla svého vrcholu. Vystavené obrazy pochází převážně ze sbírek Národní galerie Praha, část pak zapůjčila vídeňská Albertina.
V 19. století dochází k prudkému rozvoj vědy, techniky či dopravy. Na druhou stranu se ve výtvarném umění prosazuje akvarel coby hlavní výrazový prostředek. Byť se v té době nejedná o novou techniku, právě v 19. století dosahuje svého vrcholu. Jedním z evropských center akvarelu (ale i výtvarného umění obecně) byla Vídeň, ale i na našem území se našla spousta talentovaných malířů. Jak ostatně dokazuje nejnovější výstava ve Veletržním paláci, jež mapuje rozvoj této techniky a jejích projevů ve Vídni i Praze.
Díla rakouských i českých mistrů nabízí estetický, až poetický zážitek. Výtvarnou techniku založenou na práci s vodou ředitelnými barvami charakterizuje barevnost, světelnost a pozitivní vyznění. Ale také nezbytná umělcova suverenita a virtuozita – z podstaty akvarelu, který rychle zasychá a není krycím materiálem (na rozdíl od temper, olejů či soudobého akrylu), není prostor pro váhání či pozdější opravy. Přesto se jednalo o rozšířenou, takřka univerzální techniku, kterou ve své době používali všichni výtvarní umělci. A nejen oni – díky cenové dostupnosti akvarelových barev s nimi začali malovat i ti, které bychom mezi profesionály neřadili.
Nejčastěji zobrazované náměty patřila městská panoramata, dále krajina, vyobrazení interiérů (jež souviselo zejména s obdobím biedermeieru) a portréty. Tato stěžejní témata určují také rozdělení výstavy do jednotlivých sekcí, jež se každému z nich věnují. Na návštěvníka čeká nemalé množství děl, která z velké části pocházejí ze sbírek Národní galerie Praha. Přesto dosud nebyla takto uceleně vystavená. České malíře jako Vincence Morstadta, Bedřicha Havránka či Antonína Mánese doplňují jejich rakouští kolegové, například Franz a Rudolf Altovi, Thomas Ender či Josef Kriehuber. Stranou nezůstávají ani ženy – pro Louisu Berkovou nebo Amálii Mánesovou se stal akvarel zásadním uměleckým médiem.
Výstava zahrnuje opravdu velké množství děl. Až na výjimky se přitom nejedná o velká plátna, ale menší práce, které si je potřeba prohlédnout zblízka, abyste ocenili preciznost a detaily malby. Na návštěvu si proto vyhraďte dostatek času. Odměnou vám budou líbezná zobrazení našeho hlavního města očima malířů 19. století. Jako třeba Pohled na Hradčany ze Štvanice od Antonína Mánese nebo Nábřeží Starého Města v Praze od Rudolfa Alta. S Bedřichem Havránkem se pak vydáte ke Zřícenině mlýnu v údolí Punkvy a Lousia Piepenhagenová vás nechá nahlédnout do Interiéru zámku ve Vinoři. Součástí výstavy je také malba Josefa Mánese Zima a Jaro nebo Hynaisova studie k výzdobě opony Národního divadla.
Pokud se chcete i vy vydat na výlet do 19. století a nechat na sebe působit jemné barvy akvarelových maleb, nenechte si výstavu ujít. Čas máte do 7. ledna 2024.
