I v těch nejtěžších chvílích se najdou okamžiky, které vám dokážou obrátit celý život naruby. Ve zlém, i v dobrém slova smyslu… Od 15. května se můžete v kinech přesvědčit se, že i Francouzi umí natočit dobrou „dramedii“. Kapelo, hraj je velké překvapení, které si už v loňském roce odvezlo z filmového festivalu v San Sebastianu cenu diváků. Citlivě natočený, a současně zábavný příběh pojednává o dvou bratrech, které spojila láska k hudbě.
Thibaut, světově uznávaný dirigent a skladatel, vyrůstal celý život v prominentní rodině. Jednoho dne se dozví, že trpí leukémií a že je potřeba najít vhodného dárce kostní dřeně. Jako první se nabídne jeho sestra, která by měla být tou nejideálnější volbou. Jenže se ukáže, že její krev není kompatibilní. Thibaut se následně dozvídá další šokující informaci – nejedná se o jeho sestru, neboť je adoptovaný. Thibaut tak vyhledá svého mladšího bratra, kterého nikdy neviděl. Ten žije na severu Francie v malém hornickém městečku a pracuje v jídelně místní školy.
Oba bratři jsou jako den a noc – Thibaut je klidný, distingovaný, všemi oceňovaný hudební skladatel. V protilehlém rohu pak stojí jeho temperamentní bratr Jimmy, vyrůstající v chudších poměrech a bez většího vzdělání. Stejně jako Thibaut má i Jimmy vztah k hudbě. Hraje v místní pochodové kapele na trombon. Když ho Thibaut poprvé slyší hrát, uvědomí si, že i jeho bratr má velký hudební talent, který ovšem neměl možnost rozvíjet. Pod tíhou viny, který Thibaut vůči svému bratrovi cítí, se mu rozhodne pomoci, a napravit tak nespravedlnost osudu.
Film režiséra Emmanuela Courcola krásně ukazuje kontrast mezi životy obou bratrů. Ten Thibautův (už jen jeho jméno zní jako něco víc) má řád. Jeho orchestr tvoří profesionálové, kteří celý život dřeli, aby se dostali tam, kde jsou. Není tu prostor pro chyby, všichni muzikanti musí hrát dohromady jako jeden dokonale souzvučný organismus. Jimmyho život by nemohl být odlišnější. Snímek ukazuje uvolněnou atmosféru v kapele, kdy jeden hudebník je nedoslýchavý, druhý zas hraje bez not a ten další si to prostě jen užívá. Dokonce i Jimmy si zvolil hru na trombon jen proto, že na něj nikdo v kapele nehrál.
Propojení těchto dvou různých světů nabízí hromadu příležitostí a nápadů, jak s nimi pracovat. A musím říct, že se režisérovi daří je využít. Ačkoli se scénář drží určitého mustru, ve kterém se bratři samozřejmě sblíží, aby se následně rozkmotřili a znovu dali dohromady, nabízí i něco navíc. Film si totiž vytyčí určitý bod, který divák chápe jako velké finále. V tom okamžiku se ale tenhle bod mění a vytyčuje se další, úplně jiný. Díky tomu není snímek vyloženě prvoplánový, naopak je plný malých překvapení.
Pokud stojíte o chytrý, citlivý a zábavný film, zajděte do kina na Kapelo, hraj. Po celou dobu vám bude brnkat na tu správnou notu.
Nejsilnější stránkou filmu jsou dialogy, které jsou uvěřitelné i skvěle zahrané. I když je všem jasné, že se bratři mají rádi, panuje mezi nimi stále určité pnutí. Je patrné, že se Jimmy nedokáže vedle vřelého Thibauta uvolnit. To nabízí řadu silných scén, které jejich vztah, byť jen na chvíli, úplně promění. Například moment, kdy bratři poprvé sednou k jednomu klavíru, dokáže na vaší pokožce spustit husí kůži. Takových chvil je ve filmu více, nicméně nehrajou automaticky jen na city a nesnaží se diváka emočně vyčerpávat. Dojde i na zábavné momenty, jako je třeba zkouška hlasu v továrně nebo prosba o ledvinu. Tyto záběry vytváří dojem lidského, ale ne vyloženě kýčovitého filmu, který si hezky pohrává s dávkováním emocí.
Důležitou roli tu také hraje hudba v mnoha podobách. Je hezké vidět (nebo spíš slyšet), jak se k ní přistupovalo. V Kapelo, hraj není žádná podbarvující melodie, která by divákovi našeptávala, jak se má cítit. Místo toho veškerá hudba, která tu zazní, je jen ta, která se hraje na zkouškách, potažmo na koncertech protagonistů, či ta, která se teprve skládá. Je to další prvek, který dělá film něčím zajímavý. Jelikož jde o hudební snímek o orchestrech různého druhu, je zřejmé, že vrcholem bude koncert, ovšem opět jiný, než by divák čekal.
Vše co bylo výše zmíněné, dělá z Kapelo, hraj jedinečný zážitek, který má jen pramálo hluchých míst. Pokud stojíte o chytrý, citlivý a zábavný film, zajděte si na něj do kina. Věřím, že po celou dobu vám bude brnkat na tu správnou notu.
