Zabijí vám otce, uzmou trůn a vy strávíte další léta s nenávistí, kterou uhasí jen odplata. Tento, v kultuře již nikterak výjimečný, osud potkává i hlavního hrdinu filmu Seveřan, korunního prince Amletha. Byť jeho jméno i začátek života připomíná Shakespearova dánského šlechtice, namísto sofistikovaných metod usmrcení soků volí postavy spíše jednoduchý jazyk krvavé oceli. Anglický velikán své dílo mezi klasiku již zařadil, a tak zbývá odpovědět na otázku: zařadí se mezi legendy také Seveřan?
Hned na začátek musím předestřít, že patřím mezi fanoušky severských reálií a vikingská mytologie mě vždy fascinovala. Na snímek režiséra Roberta Eggerse jsem se proto opravdu těšil. Film má očekávání ale naplnil jen napůl. Na jedné straně oceňuji práci se zachováním věrnosti vikingské doby. Rekvizity (alespoň kam moje znalost sahá) kopírují originální předměty používané v 10. století, nechybí ani ochutnávka z příprav legendárních berserkerů a dostanete základní znalosti o světě, kterému vládne Ódin. Divákovo oko se navíc může pokochat rozlehlými pláněmi, které přinesou klid do duše nejednoho milovníka islandské přírody. A pokud si u filmů užíváte explicitní brutalitu, mám pro vás dobrou zprávu. Severní vítr je krutý. O krev, uřezané končetiny a vyhřezlé vnitřnosti nouze není. Filmu ale něco chybí. Nebo přebývá?
Autoři se snaží balancovat mezi fantasticko-mytologickým putováním a surovým příběhem vykreslujícím realitu temného středověku. Tahle váhavost sráží celkový dojem z filmu. Bohové nevstupují do děje přímo a rozhodně nečekejte velkolepou vikingskou výpravu protkanou silou asgardských vládců. Snímek přesto pracuje s nadpřirozenem. Bohužel jen ve chvílích, kdy se to zrovna hodí Amlethovi. Má-li trable vedlejší postava, nedá se svítit – doba je zlá a smrt přichází bez klepání. Pokud se ale do nesnází dostane náš Seveřan, vyšší moc to už nějak zařídí. Například vyšle zubící se valkýru, která hlavního hrdinu odveze do bezpečí.
Čím je Seveřan? Jde o zklamání, nebo hit, díky kterému se do kina povalí hordy fanoušků? Za mě spíše ta první varianta.
Deus ex machina ve své plné kráse, jen zdůvodněna Nornami tkajícími vlákna osudu. Konec je daný předem. Pokud se hlavní hrdina příliš odchýlí od lineární dějové linky, nadpřirozená moc je připravena ho nakopnout zpátky na správnou cestu. A té se přizpůsobují všichni. Ani hlavní „záporák“, uchvatitel království a Amlethův strýc Fjölnir z tohoto trendu nevyčnívá. Bez mrknutí oka podřízne kohokoliv, ale zároveň rád počká, až se Amleth ve svých slabých chvílích sebere a dá opět dohromady.
Čím je Seveřan? Jde o zklamání, nebo hit, díky kterému se do kina povalí hordy fanoušků? Za mě spíše ta první varianta. Film má od všeho trochu, ale z ničeho nedokáže vytěžit maximum. Prožijete bitvu, milostnou story, setkáte se s magií a objevíte nové světy. To vše ale jen po povrchu.
Sice zhlédnutí Seveřana nelituji, ale žádný výrazný otisk kladiva v mých vzpomínkách nezanechá. Film funguje jako úvod do ponuré atmosféry vikingské éry a servíruje dobové jednohubky. Žádná z nich ale naplno neukojila můj hlad po jedinečných severských dobrodružstvích.
