V roce 2019 představil novocirkusový soubor Cirk La Putyka svůj ambiciózní projekt Cesty. Premiéra se měla uskutečnit v dubnu 2020 v O2 Universum a doposud největší a nejnáročnější představení se mělo stát zároveň oslavou desetiletého působení souboru. Asi netřeba dodávat, že všechno bylo jinak. Slovo „nejde“ však zřejmě není ve slovníku principála Rosti Nováka ml. Přes veškeré překážky se Cesty odehrály, a to v září 2021 v šapitó Azyl78.
Nosným tématem projektu byl od počátku vývoj cirkusu a přerod toho tradičního v nový cirkus. Nucená pauza však tvůrcům umožnila reflektovat i pandemické období a iniciativu #kulturunezastavis. Byl to totiž právě soubor Cirk La Putyka, který jako jeden z prvních streamoval své představení Memories of Fools, jehož uvedení pandemie přerušila. Stál také u vzniku platformy Televize Naživo a Film Naživo a dalších aktivit, pomocí kterých se umělci snažili najít cestu k divákovi.
Inscenace Cesty je tak rozdělena do čtyř kapitol. V první se divákům představí hned několik Karlů Kludských, kteří publikum provedou historií tradičního cirkusu. Tato část ukazuje nejen radosti, ale především strasti kočovného cirkusového života. Včetně válečného období, kdy principál bezmocně sleduje, jak mu hlady umírají jednotlivá zvířata, zdroj jeho obživy.
Zatímco Rostislav Novák starší coby Karel Kludský vysvětluje, že cirkus nikdy nezemře, jen se promění, změní se i scéna. Původní náznak skromné kruhové manéže vystřídá otevřený prostor, který zaplní akrobaté. Střetem starého s novým vstupujeme do druhé kapitoly, která se věnuje historii souboru. Část účinkujících přichází k připravenému mikrofonu a sdílí svou osobní zkušenost se souborem. Vystřídají se dlouholetí členové souboru jako Rostislav Novák ml., Anna Schmidtmajerová či Valentine Verdure i ti novější jako Filip Zahradnický.
Jejich vyprávění doprovází zdánlivý chaos – scéna simuluje zkoušku a přípravu na představení. Někteří se tak protahují a rozcvičují, jiní zkouší dokola jeden a ten samý trik, další si zase v koutě povídají. Obraz končí společným pokřikem, jehož pozitivní energie kontrastuje s následujícím dějem.
Kapitola třetí, pandemie. Na scénu přichází Jiří Kohout a všechny vyhání. Pokřikuje, zakazuje, vyhrožuje. Herci se rozptýlí mezi diváky a začnou předvádět své umění přímo v hledišti, divákům nadosah. Stejně jako soubor činil během loňské a letošní karantény. Poslední část představení obsahuje hned několik témat – společné překonávání překážek, vzájemná podpora a konečně radost, že se herci opět mohli setkat se svými diváky. Vše uzavírá poněkud patetický proslov o kráse divadla a potřebě kultury. Ale vzhledem k tomu, čím si kultura v posledním roce a půl prošla, je určitý patos na místě a můžeme nad ním přimhouřit oči.
Cirkus má za sebou staletí vývoje, který pokračuje i dnes. Ani nový cirkus nezůstal beze změn a hledá nové možnosti v propojení s dalšími divadelními žánry včetně tance a činoherních prvků. Zároveň je pro soubor Cirk La Putyka důležité vědět nejen kam, ale především odkud žánr kráčí. Jejich mapování kořenů cirkusu a jeho proměně do dnešních dní se věnovalo již představení Roots, které soubor nazkoušel pro berlínský kabaret Chamäleon.
Doposud nejambicióznější projekt Cirku La Putyka se po této historické cestě opět vydává, oproti Roots se však staré a nové, moderní a klasické více prolíná. Zatímco v první polovině představení převažuje mluvené slovo, druhá již překypuje akrobatickými čísly.
Diváci měli možnost obdivovat párovou akrobacii řady účinkujících včetně hostujícího komického dua Wolf Brothers, žonglérský talent Filipa Zahradnického či mistrovské kousky Ethana Lawa na cyr wheelu. Nechyběl ani teeterboard, který k „putykářům“ neodmyslitelně patří.
Diváci měli možnost obdivovat párovou akrobacii řady účinkujících včetně hostujícího komického dua Wolf Brothers, žonglérský talent Filipa Zahradnického či mistrovské kousky Ethana Lawa na cyr wheelu, kterému zdatně sekundoval Alexandr Volný. Nechyběl ani teeterboard, který k „putykářům“ neodmyslitelně patří. Zde však byla znát lehká nejistota mladších členů souboru, která kontrastovala se suverenitou ostřílených artistů Daniela Komarova, Michala Boltnara a Jiřího Weissmanna.
Jedním z vizuálně nejefektivnějších čísel byla skupinová závěsná akrobacie na strapsech a obručích. Nad jevištěm se ladně vznášelo osm akrobatek a za pěveckého doprovodu Anny Schmidtmajerové vystřihly společnou choreografii. Opravdovým vrcholem však byla akrobacie na vertikální tyči. Ta nebyla nijak přidělaná, jedinou oporou bylo rameno artisty. Na jejím vrcholu pak balancovala akrobatka a jako by to nebylo málo, posléze se k ní přidal další a vyzdvihl ji ještě výš.
Novocirkusové soubory nehledají jen nové příležitosti zapojení dalších žánrů do svých představení, jak jsem zmínila výše, ale také možnosti, jak překonat sebe sama a nabídnout divákům ono okřídlené „uvidíte, co jste ještě neviděli“. A Cirku La Putyka se to minimálně tímto grand finale opět podařilo.
Projekt Cesty měl takový úspěch, že ač měl být původně uváděn pouze jednu sezonu, příští rok se do šapita Azyl78 opět vrátí. Rosťa Novák ml. pak slibuje, že i ti, kdo Cesty již viděli, zažijí nová překvapení. Vzhledem k tomu, že se na Cestách podílí několik desítek účinkujících, je možné, že část z nich bude nutné přeobsadit a přibudou tak nová čísla. To jsou však jen dohady – jaké budou Cesty 2022 doopravdy, zjistíme až v dubnu.
