Do kin vstoupil snímek Jan Žižka režiséra Petra Jákla. Historický velkofilm v rámci české kinematografie vyčnívá nejen svým rozpočtem a ambicemi, ale také hereckým obsazením z řad zahraničních herců. Žánrem, stylem a surovostí jej lze přirovnat k úspěšnému seriálu Hra o trůny. Scénář však za kvalitou zpracování značně pokulhává.
Bývalý kaskadér, scénárista, režisér a producent filmu Petr Jákl potvrdil, že Janem Žižkou žije již delší dobu. Nelehká kreativní příprava filmového scénáře trvala celých osm let. Zejména proto, že zprvu měl snímek cílit pouze na české diváky, ovšem poté se tvůrci rozhodli s Žižkou dobýt celý svět. Zahraniční publikum bylo tedy hlavním důvodem úprav scénáře, aby byl děj pochopitelný i dalšími kulturami. Vznikly také dvě jazykové verze snímku, přestože trailer nakonec zůstal jen jeden.
Jáklův film se nesoustředí na nejznámější ani nejzajímavější Žižkovo období, ale na jeho proměnu ze žoldáka ve vojevůdce. Je také nutné zmínit, že se do postavy Jana Žižky promítly Jáklovy vlastní představy, byť nad scénářem držel pomyslnou historicky ochrannou ruku profesor historie z Univerzity Karlovy Jaroslav Čechura. Filmové události se odehrávají v průběhu roku 1402. O tomto raném Žižkově období nemáme mnoho informací, a tak měl Jákl při psaní scénáře poměrně volnou ruku. Příběh filmu je tak zčásti vyfabulovaný a v žádném případě není reflexí husitského období ani Žižkovy role v něm.
Zápletka snímku je zjednodušená na nezbytný základ. Rozvrácenou Evropu sužuje stoletá válka, mor a všudypřítomné papežské schizma. Lidé v království přežívají pod taktovkou tyranie ze strany chamtivé šlechty a lidský život nemá takřka žádnou cenu. Píše se rok 1402 a v českých zemích se o trůn přetahují král Václav IV. (Karel Roden) s bohatým a mocným vůdcem panské jednoty Jindřichem z Rožmberka (Til Schweiger). Za zády mu však intrikuje jeho vlastní bratr Zikmund Liška Ryšavá (Matthew Goode). Půvabná Kateřina (Sophie Lowe), snoubenka Jindřicha z Rožmberka a zároveň dcera francouzského krále, se stává obětí těchto mocenských intrik.
V tomto okamžiku do děje vstupuje Jan Žižka (Ben Foster), který má za úkol Kateřinu spolu se svými kumpány unést. Zde také dochází k jediné zmínce o mistru Janu Husovi, neboť právě po jeho kázání, kterého se Kateřina účastnila, dochází k únosu. Žižka se z obyčejného žoldnéře stává nejen schopným vojevůdcem, ale také Kateřininým ochráncem. Na romantickou zápletku je tak zaděláno.
Celkově je scénář dosti nezajímavou sázkou na jistotu, v níž hluchá místa nahrazuje kvalitní zahraniční produkce v podobě bojových scén, efektních scenérií a uhrančivé hudby. A ono to i celkem dobře funguje – kvalitní kaskadérské kousky v koloritu malebné české krajiny myšlenku „A co dál?“ spolehlivě zaplaší a odvedou pozornost jinam. Jan Žižka tak plně kopíruje nešvar hollywoodských blockbusterů, kdy je obrovský rozpočet filmu patrný v každé jeho složce vyjma propracovaného scénáře.
Lze polemizovat, nakolik je Petr Jákl skutečně dobrým scénáristou a režisérem. Co mu však nelze upřít, je fakt, že je skvělým producentem.
Postavy nijak nevynikají, ani Žižka. V podání charismatického Bena Fostera má sice tajuplný výraz, ovšem hlouběji ve ztvárnění své role nejde, což bude příčinou slabého scénáře a nikoli jeho hereckého umu. U rodinné linky s Janovým bratrem a synovcem jsou sice patrné náznaky emocí, ovšem nelze říct, že by se jednalo o propracovaný charakter. Problematická je také romantická linka mezi Žižkou a Kateřinou, neboť z Fostera a Lowe nesálá žádná uvěřitelná chemie. Obdobně ploše jsou vykresleny i další postavy, které splývají a žádná z nich nedokáže výrazněji zaujmout.
Kromě Karla Rodena se ve snímku objeví několik dalších tuzemských herců jako Marek Vašut, Ondřej Vetchý, Jan Budař nebo Ben Cristovao. Ti všichni nám připomenou, že se jedná o český film, ovšem ani jeden se do snímku tohoto formátu nehodí. Byť nelze pochybovat, že do jednoho (vyjma Cristovaa) jsou výbornými herci.
Významnou a nedílnou částí filmu jsou bojové scény. Jákl v sobě nezapře dřívějšího kaskadéra, navíc jsou podle něj boje pro děj zásadní, jelikož Žižka byl významným vojevůdcem a inovátorem vojenské strategie. Snímek je protkaný šesti velkými bojovými scénami, ve kterých Jákl nešetří surovostí. Bitky jsou sice nepřehledné a divák snadno ztratí orientaci, kdo proti komu bojuje, jejich efekt je však nepopiratelný. V případě bitvy pod vodou opět zpozorní i oko přílišnými potyčkami zmoženého diváka. Na tomto místě se ještě jednou vrátíme k romantické zápletce, která se může v Žižkově příběhu zdát naprosto zbytečná. Surovost bojových scén sice nevykompenzuje, avšak chvílemi pohladí a dělá děj mezi všemi šarvátkami přeci jen snesitelnějším.
Režisér se také nechal slyšet, že chce světu ukázat krásu naší země. České scenérie jsou tak početné včetně záběrů z dronů. Milovníci českých hradů a zámků rozpoznají Orlík, Křivoklát, Zvíkov, Kolín či Točník. Zásadní bojové scény pak vznikaly v lomu Velká Amerika u Berouna nebo u Dolského mlýna v Českém Švýcarsku, které letos v létě zasáhl ničivý požár.
Exteriéry bylo později nutné upravit tak, aby odpovídaly 15. století. A nutno uznat, že výsledek je velmi povedený. Přestože speciálních efektů je ve filmu mnoho, tvůrci se jich ujali s citem. Laický divák téměř nepozná – samozřejmě s výjimkou Prahy –, kdy se filmaři museli uchýlit ke klíčování. Na rozdíl od amerických blockbusterů nejsou v českých filmech speciální efekty tolik běžné, a tak středověká Praha přinejmenším zaujme. V Jáklově podání je temná a šedá, stejně jako středověká města ve všech hollywoodských filmech. Jako by v tomto období nikdy nesvítilo slunce…
Střih má, stejně jako hudba, hmatatelný zahraniční charakter. Přelety nad krajinou mezi jednotlivými scénami, dynamický střih a roztřesenou kameru při bojích zblízka doplňuje burácivý, až heroický hudební doprovod, jež je ve skutečnosti vyplněním žánrového schématu.
I s ohledem na předchozí filmy Kájínek a Ghoul lze polemizovat, nakolik je Petr Jákl skutečně dobrým scénáristou a režisérem. Co mu však nelze upřít, je fakt, že je skvělým producentem. Natočil film, který je sice tendenční podívanou plnou hollywoodských klišé, ovšem na české poměry se jedná o snímek světového formátu. Žižka není příběhem pro historické nadšence, ale uspokojí milovníky akce. Pokud po vzoru Žižky přimhouříme jedno oko, zjistíme, že jde vlastně o dobrý film, za který se za hranicemi Česka nemusíme stydět.
