Americkou kapelu Panic! At The Disco, která vznikla v roce 2004, tvořila původně čtveřice kamarádů z dětských let. Skupina se postupně zmenšovala, až v ní v roce 2015 zbyl jediný člen – Brendon Urie. Z kapely se tak stal jeho sólový projekt a svou one-man show si užívá již na třetím, nedávno vydaném albu Viva Las Vengeance. Baví to však ještě posluchače, nebo ho už opustili i poslední věrní fanoušci?
Nová deska se španělsky znějícím názvem, Viva Las Vengeance, je celkově sedmým počinem poprockové Panic! At The Disco. Brendon Urie ve dvanácti skladbách vypráví příběh o vyrůstání v Las Vegas a reflektuje svých sedmnáct let na scéně. Zpěvák na svém webu desku okomentoval následovně: „Je o lásce, slávě, vyhoření a všem, co se děje mezi tím.“ A co se děje mezi tím? Večírky, vztahy, drogy, sex. Jeho běžné motivy, které už začínají být trochu ohrané. Brendonův hlas, který vás bude doprovázet 43 minut, je nepochybně skvělý, jen ho zpěvák občas dostane až do přehnané výše. Což se nejvíce projevuje v písních Don‘t Let The Light Go Out či Sad Clown.
Album začíná stejnojmennou energickou peckou Viva Las Vengeance, která vás okamžitě zvedne ze židle a donutí tancovat. Titulní píseň vyšla už na začátku června společně s bláznivým videoklipem. Kromě Brendona můžeme v této skladbě (ale i v jiných písních z desky) slyšet další muzikanty, jako je Jake Sinclair nebo Mike Viola. Krátce poté vyšel druhý singl Middle Of A Breakup s klipem, který připomíná slavný hit Summer Nights z Pomády. Z alba je ale hlavně cítit vliv kapely Queen, zejména v písni God Killed Rock and Roll.
Proud uhlazených skladeb, které občas až splývají, nabourá rockovější Sugar Soaker s pestrým hudebním doprovodem, v němž dominuje kytara. Při poslechu balady All by Yourself se zdá, že jsme v cíli. Desku ovšem opravdu uzavře až rychlejší Do It To Death, která končí veršem „Shut up and go to bed“ (Drž hubu a jdi spát.), což se na konec rovněž hodí, ne?
Viva Las Vengeance je opravdu chytlavé a taneční dílo. Dokonce to vypadá, jako by Panic! At the Disco tvořil skladby pro muzikál. Většina z písní má veselou melodii a celé to hezky odsýpá. V seznamu skladeb ale chybí nějaká, která by posluchače chytla za srdce nebo mu způsobila husí kůži. Texty jsou spíš plytké, což není vždy špatně, ale občas by to chtělo jít hlouběji. Co však albu rozhodně schází, je originalita. Brendon Urie buď recykluje starší kousky kapely, nebo se jeho skladby příliš podobají jiným. Ačkoli alespoň se mu – a vlastně i nás – povedlo dostat skrze hudbu do dob minulých. Albem prosakuje silný vliv 70. a 80. let, což ho dělá alespoň v některém ohledu odlišným od předchozí tvorby.
Panic! At The Disco se už vydalo se svým novým přírůstkem na turné po Americe. Do Evropy zavítá až v únoru příštího roku. Čeští fanoušci budou muset vyjet za hranice, a to do Rakouska nebo Německa. Bude jim ale ta cesta stát za to?
