V jeho zvuku se potkávají postpunk, soundcloudový rap i lo-fi grunge pop, jeho otevřenost jako by neměla hranice. Kanadský hudebník Ekkstacy se vyprofiloval jako jeden z nejvýraznějších hlasů své generace – zpívá a hovoří o negativních stránkách party života, o duševním zdraví i těch nejelementárnějších emocích a neschopnosti je zvládat. Na nové desce FOREVER zní navíc opulentněji než dřív, na přitažlivé sklíčenosti ale neubral.
„I walk this earth all by myself/ I’m doing drugs, but they don’t help,“ zpíval před několika lety Ekkstacy na průlomové desce NEGATIVE a vnitřní sklíčenost jako by tehdy definovala jeho hudbu. Svůj čas trávil mezi skate parky a ketaminovými seancemi v Paříži, svou druhou desku pak pojmenoval misery – v jednoduchosti je síla. To ostatně platí i o jeho hudbě, v něčem až naivně čitelné, přitom hluboké.
Teď všem vzkazuje, aby zapomněli na to, co bylo – aktuální již čtvrtá deska FOREVER opustila automatické bicí a lo-fi estetiku, namísto toho pracuje s opulentnějším zvukem. Jenže jen tak zapomenout, když jsou společné vzpomínky tak silné, není úplně snadné.
