Kdo byl „český Händel“? Musica Florea představí u příležitosti 340. výročí narození Georga Friedricha Händela jeho českého současníka, Františka Václava Habermanna, který si toto přízvisko vysloužil od svých obdivovatelů. Díla obou skladatelů zazní ve společném programu – a posluchači tak poznají, jak blízko k sobě tito umělci měli. K talentovanému Habermannovi choval G. F. Händel velký obdiv. Dokonce využil některé motivy z jeho děl ve vlastních skladbách, což v tehdejší době znamenalo vyjádření vysokého uznání a poctu. Z Habermannova díla zazní Mše ke sv. Janu Nepomuckému a Mše ke sv. Ludmile, doplněné Händelovými skladbami. Koncert s názvem Český Händel se koná v rámci cyklu Musica Florea Bohemia 2025 15. září v pražském kostele U Salvátora a 16. září v brněnském barokním sále v prostorách bývalého hospitálu Konventu Milosrdných bratří.
Od narození G. F. Händela uplynulo 340 let a Musica Florea toto výročí oslaví netradičně, ale také trochu tradičně – protože nabídne několik jeho méně známých skladeb, přesně v duchu své dramaturgie, v níž vždy pracuje s neznámým nebo opomíjeným hudebním repertoárem. Zazní například Händelovo Concerto grosso op. 6, č. 1 G dur nebo korunovační hymna Zadok the Priest, která se od roku 1727 hraje při každé korunovaci britského panovníka. S orchestrem vystoupí sbor Collegium Floreum a sólisté Veronika Hajičová Vojířová (soprán), Sylva Čmugrová (alt), Čeněk Svoboda (tenor) a Štěpán Pokorný (bas).
Posluchači se mohou těšit na hudbu českého skladatele i jeho slavného současníka a sami ocenit kvality našeho neprávem opomíjeného autora. František Václav Habermann (1706–1783) v mládí pobýval mj. v Itálii, na dvoře toskánského velkovévody ve Florencii, kde se zdokonaloval v umění kompozice. Plně ovládl benátský styl, který se vyznačuje jistou monumentalitou – i ve skladbách pro malé nástrojové či pěvecké obsazení. Hudební zpracování se nicméně u Habermanna řídí spíše tzv. neapolskou školou. Jak zdůrazňuje umělecký šéf souboru Musica Florea Marek Štryncl, Habermanna lze bez pochyby považovat za mistra všech tehdy dostupných barokních kompozičních technik, a to s přesahem do klasicistního slohu. V jeho duchovních skladbách lze pak nalézt důmyslné střídání či „mísení“ virtuózního stylu s tradičním polyfonním zpracováním. Není divu, že se Händelovi jeho díla líbila.
Povznášející krásu hudby vtělil Habermann zejména do duchovních skladeb, z nichž vyniká sbírka mší Philomela Pia. Z té pocházejí obě skladby, které na koncertu zazní. Marek Štryncl se podle vlastních slov na sbírku chystá už více než 20 let – nejlépe ve spojení s Georgem Friedrichem Händelem. Sen se tak pro něj nyní stává skutečností, a to díky spolupráci s muzikoložkou Kateřinou Pincovou. Štryncl dále uvádí, jak na konci devadesátých let v knihovnách a archivech na Hambermannovu hudbu narazil několikrát, a jak ho šokovalo zjištění, že byl oblíbeným skladatelem G. F. Händela. Avšak, nejen, že si ho vážil – oceňoval právě jeho sbírku mší Philomela Pia – ale dokonce použil motivy např. z Habermannovy svatováclavské mše do oratoria Jefta. Jiné motivy zakomponoval do svého varhanního koncertu.
S Habermannovou hudbou se již Musica Florea interpretačně setkala, konkrétně s Koncertem A dur pro dva lesní rohy a smyčce, který patří k nejtěžším dílům pro přirozené lesní rohy vůbec. V novém koncertu potěší posluchače opět přístupem, který respektuje dobové provádění skladeb, plné barev a emocí. Až do 19. století platila zásada, že cokoliv se opakuje, nesmí zaznít znovu stejným způsobem. Strojové a mechanické hraní „přesně tak, jak je to v notách“ baroko vůbec nezná. Tehdejší skladatelé, kteří zapsali své skladby do partitur, předpokládali, že je interpreti v mnohém přímo při hře dokomponují a dozdobí. Podle tehdejších zažitých zvyklostí šlo nejen o typickou ornamentiku, ale hudba mnoho získala zejména na výrazu – a jak doplňuje Štryncl, zvláště když se jedná o hudbu, ve které dominují slova formou zpěvu. Neboť každé slovo mělo také emoční význam a náplň, které se pomocí hudebních prostředků zpřítomňují.
