Je rozlučka se svobodou skutečně přechodovým rituálem na prahu nové životní etapy – nebo spíš kolektivní ostudou, která se tváří jako tradice? Nová inscenace Happy Our od souboru My kluci, co spolu chodíme se na tuto otázku dívá s ironií i nadhledem a zve diváky k účasti na události, kde se hranice mezi jevištěm a hledištěm nečekaně rozpouštějí. Říjnová premiéra slibuje večer, který není jen divadlem, ale především zážitkem. Diváci nejsou pasivními pozorovateli, stávají se spolustolovníky i spolupijáky – přímo na scéně je čeká funkční bar, improvizovaný děj a pocit, že se loučíme všichni společně.
Happy Our nabízí unikátní spojení performativního divadla, večírkové atmosféry a otázky, kterou si možná položíme cestou domů: jak vlastně dnes vypadá svoboda a proč se jí chceme symbolicky vzdávat? Tentokrát si Kluci berou na mušku fenomén svatebních rozluček se svobodou – rituál, který se často scvrkává na opileckou frašku plnou trapných kostýmů a laciných gest. Happy Our zpochybňuje, co vlastně tato přechodová ceremonie znamená: loučení s minulostí, vstup do nové životní fáze nebo jen kolektivní ostudu? Diváci nejsou jen svědky, ale součástí improvizace, jejíž tempo a chaos se nikdy neopakuje.
Jak uvádí Václav Wortner, jeden ze souboru My kluci, co spolu chodíme, nápad udělat představení o rozlučkách se svobodou vznikl při improvizaci „Šmejdění“ na Malém sále Jatek78. Souboru došlo, že příběh čtyř mladíků na rozlučce se svobodou jednoho z nich má velký potenciál. Začali se tak zajímat, co všechno tento podivný kýčovitý rituál skrývá a našli v něm široké pole možností – potentní výchozí bod pro jejich improvizaci, který v sobě zahrnuje divokost, alkohol a změněné stavy vědomí, stejně tak jako téma životní transformace, dozrávání a přijímání závazků.
Inscenace Happy Our se dívá na rozlučku se svobodou nejen jako na party, ale především jako na přechodový rituál. Kolektivní opilost, sdílený trapas i vzpomínky, které by bylo lepší zapomenout, se tu stávají materiálem pro divadlo. Smích a stud se střídají s introspekcí, ironie s vážností. V jednom okamžiku jde o zábavu, v dalším o symbolické loučení se starou identitou. To všechno v tempu večírku, který se může kdykoliv zvrtnout.
