Maja Pliseckaja – symbol světového baletu uplynulého století, synonymum Umírající labutě, Carmen, Anny Kareniny a nezlomné vůle nevzdat nepřízeň osudu. V roce 2025 uplyne 100 let od jejího narození a 10 let od její smrti. Představení Já_Plisecká si dává za cíl přiblížit nejen životní osud umělkyně multižánrovou formou propojující prvky divadla, výrazového tance a baletu, ale taky nastavit tvář vývoji a proměně baletního umění, jeho interpretaci na pozadí dějinných událostí.
Koncept inscenace představuje Pliseckou jako přibližně padesátiletou umělkyni, která během rekonvalescence zranění bilancuje v rozhovoru s dvěma zahraničními novináři svůj dosavadní život. Divák tak poznává nejen její zásadní jevištní postavy – Carmen, Odettu/Odilii, Kitri, Annu Kareninu, Umírající labuť nebo Bolero – ale především zákulisní a mocenské politické fungování v tehdejším Sovětském svazu. Změnilo se ale od té doby něco?
Představení současně otevírá otázky jako proměna estetického vnímaní diváka minulosti a dneška, vývoj taneční techniky či zploštění hereckého výrazu. Repertoár klasického baletu se předává z generace na generaci a přesto se jeho forma proměňuje a vyvíjí. Co nese v sobě tělo tanečníka s přibývajícím věkem, jaké jsou možnosti umělecké transformace v závislosti na jeho věku?
Formálně inscenace propojuje mluvené slovo (rešerše a vzpomínky samotné Plisecké), původní i autorskou hudbu a pohyb. Inscenace je komorní a stojí na autenticitě tří zkušených a originálních interpretů.
Forma uměleckého dokumentu je ProART blízká. V minulosti již uvedli představení o Ivo Váňu Psotovi a Luboši Ogounovi. Smyslem je osvěta tanečního umění a jeho historie široké divácké veřejnosti, nejen té taneční. Ohlédnutí zpět má jednak edukativní charakter a současně v s konceptem tvoření i přesah do dneška.
