Proč je taková? je nová autorská opera z dílny uměleckého kolektivu RUN OPERUN. Opera se noří do příběhu umlčené ženy ve stínu mocné rodiny. Inspirovaná skutečnými událostmi kolem Rosemary Kennedy – sestry prezidenta J. F. Kennedyho, která byla podrobena nucené lobotomii – odhaluje temné vrstvy společenského tlaku, duševního zdraví a ženské autonomie. Premiéra proběhne v rámci festivalu …příští vlna/next wave…
Libreto nové opery napsala a režie se chopila Bára Viceníková. Dílo, které pro ni bylo přirozenou volbou, vede k niternému zážitku. Jak sama říká, příběh si vybrala, protože ji velmi irituje, když se kvůli kultu osobnosti přehlíží to, o čem by se mělo veřejně mluvit. Kdykoliv Viceníková zmíní Rosemary, lidé reagují šokem. Neví se o ní – Kennedyovi se sami postarali o to, aby zmizela. A to režisérku inscenace podle vlastních slov provokuje.
Hudbu k Proč je taková? složilo skladatelské duo Darja Kukal Moiseeva a Natálie Pleváková. Dvě výrazné autorky nastupující generace kombinují klasické tóny s elektronickými, čímž vytváří současný, živý zvukový prostor. Intimní jednoaktovka pro tři pěvce a malý ansámbl pod vedením dirigenta Vojtěcha Červenky rozehrává silný emocionální obraz, neestetizovaný do chronologického vyprávění, ale vrstvený jako vnitřní krajina bolesti, úzkostí, ale i naděje a nalezení usmíření.
V hlavních rolích se představí mezzosopranistka Tereza Papoušková jako Rosemary Kennedy – studentka prestižní UDK HfM v Berlíně, sopranistka Eva Esterková v roli matky Rose Kennedy, a tenorista Michael Skalický jako otec Joe, známý mimo jiné i z působení ve Státní opeře Praha a Survivoru 2025. Vizuální složku inscenace zpracují kreativní duo Anna Pospíšilová a Justina Urbanová, světelný design vytvoří Miriam Čadková.
Jak uvádí zakladatelka a umělecká šéfka kolektivu Veronika Kos Loulová, pro RUN OPERUN je tato inscenace velkým zadostiučiněním – nejen kvůli silnému feministickému tématu a ženskému autorskému týmu, ale především proto, že se i v podmínkách nezávislého divadla daří vytvářet autorské opery. Ty kolektiv považuje za zásadní přínos do operního světa – často důležitější než několik naplněných repríz La Traviaty.
