Jubilující ProART se v roce 2024 inspiroval Rokem české hudby a dvěma výročími. Dílo skladatele Bedřicha Smetany je v roce 2024 v centru hudebního dění, kdy si připomínáme 200. výročí skladatelova narození. Současně si připomínáme 100. výročí narození významného československého choreografa Luboše Ogouna. Podobnou motivaci nesl již projekt deseti mezinárodních choreografů k Roku české hudby v roce 2014 s názvem Motion Scores.
Dvoudílný taneční večer SMETANA 200 – OGOUN 100 (Sny_Svědomí) můžeme označit jako komponovaný večer pro dvě odlišné taneční generace: tu začínající (studenty tanečních škol) a tu končící (taneční osobnosti s uzavírající se taneční dráhou). První část večera vychází ze Smetanova klavírního cyklu rozvinutého o současnou hudbu skladatelky Beaty Hlavenkové, jež na něj reaguje. Šestidílný hudební cyklus bude zpracován choreografy-tanečníky Martinem Dvořákem, Danielou Hanelovou a Kristýnou Vébr, a současně zapojí i studenty ZUŠ. Cílem je nabídnout tvůrcům i interpretům tvořit na živou hudbu a reagovat zcela současným pohybovým slovníkem na „starou hudbu“, která v dnešní době již není choreograficky trendová, ale klade na choreografy i interprety nemalé nároky. Pracovat s hudbou – s takty, frázemi, hudebním zadáním. Jde o to vytvořit šest zcela odlišných krátkých kusů v různých tanečních stylech, které budou mít jednotící prvek – hudbu Bedřicha Smetany a jeho klavírní cyklus SNY.
Šesti charakteristickými skladbami nazvanými Reves (Sny) se Bedřich Smetana roku 1875 vrátil po více než deseti letech ke svému nejbližšímu nástroji, klavíru. Do skladatelovy koncepce se promítly dva určující kompoziční typy: klavírní charakteristická skladba a velká virtuózní kompozice, kterou se Smetana zabýval zejména ve švédském období. Důležitá byla také autorova zkušenost s prací na symfonických básních Mé vlasti, vznikajících ve stejné době jako Sny. Pevné myšlenkové sepětí cyklu zajišťuje téma první skladby (Le Bonheur éteint / Zaniklé štěstí), které prochází s logickou důsledností celým dílem a vrací se nejnápadněji v závěrečné skladbě.
Druhá polovina večera bude patřit tanečníkům „seniorům“. Těm, kteří nezačínají, ale naopak se blíží svému uměleckému odcházení. Tématem choreografie je ikonické dílo choreografa Luboše Ogouna Hirošima – Svědomí, Rozkaz z éry (nejen) Baletu Praha. Osobnost Luboše Ogouna je pro vývoj českého moderního tance a baletu zcela zásadní. Vedle Pavla Šmoka to byl právě on, který vnesl do baletních souborů kamenných divadel prvky modernismu. Luboš Ogoun byl všestranným choreografem, který vynikal značnou pohybovou invencí a režijními dovednostmi. Zejména narativní část jeho díla patří k nejlepšímu, co v historii českého tance vzniklo. Za zmínku stojí také jeho zásluhy při uvádění původních nebo málo hraných inscenací (Balada o námořníku, Hirošima, Podivuhodný mandarín, Paní mezi stíny, Škrtič a mnohé další). Vždy se hlásil k odkazu Saši Machova, který ho naučil, jak vytvářet taneční divadlo se všemi atributy dramatu. Umělec jeho velikosti českému tanečnímu světu chybí dodnes.
Koncept choreografie vychází z dostupných materiálů o Luboši Ogounovi a z hudební předlohy Wiliama Bukového Hirošima / Svědomí / Rozkaz. Propojuje tedy dvě linie život Ogouna a současně pozadí jeho ikonického díla. Ogounův život je mapován autorským textem ze záznamu (hlas již zemřelého Ogouna komentujícího svůj život). Choreografie reagující na jeho dílo vychází z dostupných vzpomínek, fotografií a videonahrávek. Zkoumá choreografický odkaz původního uvedení Luboše Ogouna, ale podrobí jej aktualizaci a rozvinutí do dalších rovin formálních, obsahových, estetických nebo emociálních. Jde o jistý experiment, kde se choreografie více než padesát let stará podrobí novému tvoření a zkoumání s invencí tvůrců a interpretů Martina Dvořáka a mj. Jany Přibylové / Ivony Jeličové – emeritních sólisteky Baletu ND Brno. Autorem nové hudby je Jan Hanák alias DJ Sonority.
Cílem projektu Sny_Svědomí je přivést na jeviště několik tanečních generací a připomenout dvě významná výročí, současně však reagovat na oboje novým konceptuálním přístupem a hledáním. To vše jako oslava dvacetiletého působení ProART na české umělecké scéně.
