fbpx

Výstava Nahoru

10/04/2024 — 05/05/2024


Galerie Ve věži Novoměstské radnice

Karlovo náměstí 1, Praha

Výhled na jarní Karlovo náměstí rozzáří nezřízeně barevná abstrakce nové tváře současného výtvarného umění. Ve středu 10. dubna 2024 totiž odstartuje výstava pestrých obrazů Petry Kubík Nandrážiové s příznačným názvem Nahoru / Up. Na měsíc tak ozdobí stěny Galerie ve věži Novoměstské radnice a bude provázet návštěvníky na jejich cestě vzhůru.

Název odkazuje nejen k fyzickému stoupání po schodech, ale především k metaforickému pojetí samotné Petřiny umělecké kariéry. Ta opustila svět korporátních stěn, aby se mohla naplno vrhnout do naplnění svého životního snu. Do svých obrazů tak vkládá energii, která má lidem připomínat, že život nepočká. Nejlepší čas je totiž teď.

Co od Petřina štětce očekávat? Její obrazy obsahují různorodé, až kontrastní vrstvy. Stejně jako člověk. Mnohdy nejsou harmonické. Stejně jako život. A vždycky na nich najdete nějaké překvapení, které se vymyká jejich celkovému konceptu. Stejně jako se to v životě snaží dělat sama autorka.

Obraz je pro Petru hra o dvou hráčích. Je to totiž emoce. Autora i člověka, který se na obraz dívá. Ráda proto kombinuje kontrastní barvy i povrchy, styly, nálady, úsměvy i vrásky. S pečlivostí i rozervaností romantického básníka tvoří to, co jí dává smysl. Pro ty, kteří jsou podobně naladěni. Pro ty, kterým její obraz řekne „ahoj, my dva se k sobě hodíme“. Pro ty, jejichž vnitřní hlas zkrátka mluví stejným jazykem.

Důležitým prvkem se na obrazech stávají linie, tvary, barvy, plochy. V jejím světě mnohdy potkáte pravé úhly, na ty totiž nedá dopustit. Ke statickým vertikálně-horizontálním tahům často přidává i úhlopříčně dynamické tahy barvou, které obrazu dodávají dech a život. Z dálky dotváří obraz jako celek, zblízka ho naopak rozbíjejí. Na větší plochy nejrůznějšími technikami přihazuje další plochy tak, aby vyjadřovaly roztržitost, roztříštěnost, rozervanost, ale i řád a záměr. Aby všecko, jako tak často v životě, vypadalo nesourodě a neuspořádaně, ve finále to ale tvořilo jeden smysluplný celek. Jako život, když se zasadí do toho správného rámu. A nakonec všechno rozhodí něčím nečekaným, protože bez toho by to podle jejích slov nebyl úplný obraz.