Královéhradecká Galerie moderního umění zahájila svou výstavu Originál? Umění napodobit umění v říjnu 2021, necelé dva měsíce před pražskou výstavou na stejné téma. Přitom by se dalo říct, že hradecká expozice na tu pražskou navazuje, minimálně chronologicky. Tam, kde Falza? Falza! končí, Originál? začíná a mapuje padělky, kopie a napodobeniny autorů od poloviny 20. století do současnosti.
Hlavní část výstavy je rozdělená do několika sekcí podle techniky, postupu či způsobu vytváření falzifikátů. Kromě obrazů návštěvníka čekají také kresby, grafické listy, sochy či plastiky. Exponáty doplňují bohaté textace, které definují problematiku falzifikátů nejen z legislativního hlediska, ale zasazují ji i do širších souvislostí. Hned v úvodu výstavy popisky upozorňují na nejednoznačnost rozlišení mezi kopiemi a falzifikáty. Kopie vznikají po staletí – dříve jako součást výuky v malířských ateliérech či na akademiích, dnes například pro účely výstavy. Za padělek lze jednoznačně považovat pouze tu napodobeninu, jež vznikla za účelem zisku a oklamání trhu.
Potvrzení pravosti
Potvrzení či vyvrácení autorství doprovází znalecké posudky a laboratorní analýzy, i tak může dojít k záměně originálu za falzum a opačně. Na výstavě je možné spatřit dva znalecké posudky k obrazu – respektive padělku – Jana Zrzavého Přístav v Ile de Sein. První jeho originalitu potvrzuje, druhý vyvrací. K jednotlivým exponátům jsou přiřazeny také katalogizační lístky, které obsahují zajímavé rozpory a ukazují tak nesnadnost odhalení falz. Například v poznámce u obrazu Kytička vzpomínek ve stylu Václava Špály je uvedeno: „Dílo bylo posouzeno znalcem umění jako pravé. Později však tentýž znalec dílo zavrhl jako falzum.“ U jiných děl, označených jako falzum, je tento závěr naopak přeškrtnut a rukou dopsáno, že příbuzní autora potvrdili pravost díla.
Situaci na uměleckém trhu komplikují také tzv. rozmnoženiny. Někteří autoři vytváří svá díla v několika identických kopiích. Týká se zejména tisků, fotografií či odlitků soch, které vznikají pomocí matrice, z níž lze vytvořit (ne)omezený počet kopií. Umělec by měl vytvořit předem stanovený počet kusů (existuje úzus o ideálním počtu kopií) a poté matrici znehodnotit. Problém pak představují nejen samotní falzifikátoři (například tiskařské dílny, které si ze svěřené martice pořídí vlastní padělané tisky a následně je vydávají za autorské dílo), ale i sami autoři či jejich dědicové, kteří nadprodukcí sice neporuší právo, ale opomíjejí zavedené zvyklosti a devalvují trh.
Legitimní kopie
Podobně se to má i s výstavními kopiemi, které vznikají zcela legitimně. Většinou pro účely prezentace konceptuálního a dalších moderních forem umění. Důvodem může být nestálost či netrvanlivost originálu nebo způsob instalace (například zavěšení), která by originální dílo poškodila. Výstavní kopie nejsou nijak označeny, ale ani signovány (podpis stále platí za cenný doklad autorství a zvyšuje cenu díla). Po skončení výstavy by měly být dle pravidel zničeny, nebo vráceny autorům. Někdy si je však kurátoři nechávají coby upomínku. Problém nastavá ve chvíli, kdy se tyto kopie dostanou do dalších rukou a začnou být považovány / vydávány za originál.
Mimo padělků se hradecká výstava věnuje také fenoménu fiktivních umělců. Ve výtvarném světě nejde o běžný jev, přesto se v českém prostředí zrodil smyšlený malíř Bohumil Samuel Kečíř. S jeho obrazy se v 90. letech 20. století čile obchodovalo a skutečnost, že nejde o reálnou postavu, byla odhalena až v roce 2007.
Výstava Originál? Umění napodobit umění dává nahlédnout na falzifikáty z několika úhlů pohledu. Kromě legislativní stránky se zamýšlí také nad hodnotou falzifikátů, jelikož jde o po technické stránce zdařilá umělecká díla. Expozice se dotýká také apropriace, kdy umělec napodobuje styl jiného autora, avšak vytváří v něm vlastní originální díla.
Pokud vás téma padělků zajímá, doporučujeme navštívit obě výstavy – hradeckou i pražskou. Originál? i Falza? Falza! vám nabídnou různé úhly pohledu na jedno téma, navíc se každá věnuje jinému uměleckému období. Jedno však vyplývá z obou výstav stejně – ani skuteční odborníci si kolikrát nemohou být jistí, zda před sebou mají originál, nebo zdařilé falzum.
