Splynutí přírodních věd vytvářejících umělecký projev. I tak se dá nahlížet na kolektivní výstavu SPOJE, která probíhá v pražské galerii SmetanaQ na pražském Smetanově nábřeží od 11. února do 10. dubna 2022. Celou expozici provází tvorba sedmi předních českých umělců: Jiřího Černického, Krištofa Kintery, Karla Nepraše, Bedřicha Dlouhého, Čestmíra Kafky, Adély Matasové a Petra Veselého.
Koncept výstavy vznikl v hlavě kurátorky Ireny Velkové. Následně oslovila umělce Jiřího Černického a Krištofa Kinteru, kteří se tématem spojení ve svých dílech zabývají. Od nich se odvíjel výběr dalších umělců, který mají na svědomí kurátoři Jiří Machalický a Petr Novotný. Společnými silami dali kurátoři dohromady různé způsoby spojů, jež dávají prostor novým souvislostem, v návaznosti na vnímání reality. Některá spojení mohou dávat větší smysl, jiná menší. Avšak po chvíli pozornosti a zamyšlení vzejde i z absurdní tvorby originální výstup.
Námět výstavy sahá do historie, kurátoři se zařazením děl Čestmíra Kafky nebáli ohlédnout až do 70. a 80. let 20. století. Každá generace hledá svá propojení, není to tedy poprvé, co mají lidé možnost se o dané téma zajímat. Právě na sílu kolektivní mysli výstava spoléhá.
Po příchodu mě přivítalo nejen prostředí galerie, ale rovnou také dílo Bedřicha Dlouhého Autoportrét I z 90. let. Monumentální imaginární autoportrét vznikl použitím kombinované techniky. Tomuto malíři není cizí odvážné sjednocení klasické malby s výtvarnými prvky všeho druhu. Díky rozmanitému spojení různých způsobů malby rozvíjí dílo naši představivost a představuje skutečnost své doby se všemi jejími protiklady.
Překvapení přišlo ve chvíli, kdy jsem procházela okolo díla Adély Matasové. Její Meziprostory z roku 2005 jsou zde zastoupeny digitální fotografií z performance. Multimediální výtvarnice se zaměřuje především na prostorová díla, pohybové, elektromechanické nebo softwarové objekty doprovázené materiálovou variabilitou. Zakládá si na komunikaci s okolním prostorem, interakci s návštěvníkem. Také u tohoto díla jsem zaznamenala reakci na zvukový rytmus řeči.
Zajímavou ukázkou spojení je objekt Spojení (2021) z kovu od tvůrce Petra Veselého. Mou pozornost rovněž upoutal Kráčející Karla Nepraše, figura v pohybu z obyčejných instalačních trubek, kohoutků a fitinek. Právě fitinky tvoří typickou součást umělcových děl.
S největším obdivem jsem ale vzhlížela k Fluidní mapě (2013) od Jiřího Černického. Toto dílo svými barvami ozářilo velkou část místnosti. Fluidní mapa je ukázkový příklad asambláže, tedy trojrozměrné obdoby koláže. Jiří Černický je experimentální a intermediální umělec, který ke své tvorbě přistupuje se značnou originalitou. Jeho osobitým znakem je překračování tabuizovaných společenských témat, která vkládá do svých děl.
Výstava SPOJE v sobě zahrnuje velkou abstrakci, ale i historická fakta. Nelze zapřít ani esteticky divné a záměrné střípky avantgardního uměleckého směru dadaismu. Nejedná se o příliš rozsáhlou expozici, ovšem vzhledem k občasné složitosti seznámení se návštěvníka s konkrétním dílem a jeho pochopení, to vnímám zcela pozitivně.
Pojetí výstavy mě zpočátku zaskočilo a měla jsem obavu, že se nedokážu dostatečně uvolnit, abych vnímala pointu jednotlivých děl. Po chvíli mě však prostor galerie dokázal vtáhnout natolik, že jsem začala vše kolem sebe bez problému chápat. Doporučuji si ale na zážitek vyhranit více času, abyste si mohli výtvory uznávaných umělců vychutnat plnými doušky. SPOJE rozhodně učarují všem, kdo dokážou ocenit jedinečnost.
