Film Stínohra, který nedávno vstoupil do kin, je po sérii Devadesátky zatím posledním počinem režiséra Petera Bebjaka. Nadčasový, i když ponurý snímek místy připomíná spíše severské krimi než česko-slovenskou realitu. O napětí a charismatické herce však není nouze. Vlastně je jich na stominutovou stopáž možná až příliš…
Silný příběh, atraktivní herecké obsazení, scénář Venduly Bradáčové a dramaturgie Petra Zelenky slibuje netradiční filmový zážitek na tuzemské scéně. Režisér Peter Bebjak opět volí antihrdiny z úplného okraje společnosti, zatímco žánrově se pohybuje mezi dalším sociálním dramatem a slabším thrillerem. Snímek, který rozebírá nespravedlnost, smíření se se skutečností a vyrovnání se se ztrátou milované osoby, má velmi slušně nakročeno, přestože je zrcadlem poměrně bezútěšného světa.
Stínohra vypráví příběh záchranáře Honzy, který se vyrovnává s náhlou, násilnou a nespravedlivou smrtí své manželky. Ačkoli se s ní právě rozešel, událost ho značně zasáhla. Nebo možná právě proto. Touha po spravedlnosti poháněná výčitkami svědomí, že své ženě nezvedl telefon, když volala o pomoc, je jeho hlavní motivací. Role Honzy se ujal talentovaný a charismatický slovenský herec Milan Ondrík. Už jeho úvodní nahá scéna a pronikavý pohled při prohlídce ke vstupu do vězení divákovi napoví, že se rozhodně bude mít na co těšit.
Pokud nepatříte mezi fanoušky boxu, bude vám zřejmě název snímku unikat. Stínohra totiž odkazuje k boxerské technice tzv. stínování, která představuje boj s imaginárním protivníkem. Boxerská linka však není ve filmu výrazněji rozvedena, je pouze naznačeno, že hlavní postava má zálibu v boxu.
Eva (Dominika Morávková), Honzova manželka, si jde večer zaběhat a stane se náhodným svědkem přepadení na benzínové pumpě. Pachatelem je mladý narkoman, který pod vlivem drog usoudí, že nejlepší bude se nechtěné svědkyně zbavit. Jinou, hlubší motivaci nemá. Vyšetřovatel případu Vladimír Javorský, který je důsledným zástupcem staré školy, se snaží případ spravedlivě vyřešit, ovšem neustále naráží na překážky. Smutným zjištěním je následně fakt, že pachatel nebude s největší pravděpodobností spravedlivě odsouzen, jelikož se jedná o poměrně cenného policejního informátora protidrogového oddělení. V okamžiku, kdy se záchranář Honza tuto skutečnost dozvídá, rozhodne se osud drogově závislého mladíka ovlivnit sám. A nebojí se kvůli tomu vydat nelegální cestou.
V tuto chvíli vstupují na scénu Honzův nejlepší kamarád, mentor a trenér boxu Michal, kterého ztvárnil neméně charismatický Hynek Čermák, a Michalova mladá chráněnka, s níž ho pojí podivný, nespecifikovaný vztah. Jednoho dne najde Honza Michala zmláceného a částečně ochrnutého na podlaze tělocvičny, což mu vnukne nápad, jak se dostat co nejdříve do vězení k feťáckému pachateli. Nepřímo zabije muže, který zaútočil na jeho kamaráda, čímž se otevírá další vyšetřování. A Honza jako možný pachatel si tak zajistí cestu do vězení za vrahem své ženy. To vše činí pro vlastní ideu pomyslné spravedlnosti.
Potemnělé atmosféře filmu dominují komplikované postavy, jejichž charaktery jsou značně atraktivním prvkem snímku.
Tak trochu Rocky, tak trochu Million Dollar Baby. Potemnělé atmosféře filmu dominují komplikované postavy s hluboko usazeným tajemstvím. Je patrné, že než se všichni setkali, sami již měli slušně naloženo. Poměrně silné charaktery čtyř hlavních aktérů jsou značně atraktivním prvkem snímku. Herecké výkony jsou intenzivní a charisma Ondríkovy postavy je doplněno o velmi slušnou fyzičku. Osobnost záchranáře Honzy se sice koupe v klišé a nevybočuje ze stereotypů, zároveň má však ohromující kouzlo. Ku prospěchu celkového dojmu je také Ondríkova mateřská slovenština. Jan Jankovský pak v roli vyšinutého narkomana působí více než přesvědčivě. Pozadu nezůstávají ani Hynek Čermák, který své postavě dodal odtažitost a zasmušilost, s Vladimírem Javorským. Emoce všech jsou zcela uvěřitelné.
Na pouhých sto minut filmu jde ovšem o příliš velkou koncentraci výrazných postav, což příběhu spíše ubírá. Osud každé z postav by totiž vydal na samostatný díl. Zejména s ohledem na jejich vzájemné vztahy, které jsou dost komplikované a krkolomné. To však nemusí být ani tak způsobené scénářem jako chybou neuhlazeného střihu. Je velká škoda, že žádná z postav nedostala více prostoru. Tím pádem vás však Bebjak nenechá vytvořit si k některému z hrdinů vztah a fandit mu.
Vyhrocený a napínavý děj je snímán roztřesenými záběry kamery, které filmu dodávají na dramatičnosti. Zvukař si se snímkem vyhrál až do fyzicky nepříjemných detailů a zádumčivá hudba, pod níž jsou podepsaní Juraj Dobrakov a Avishai Cohen, vzbuzuje pocit úzkosti.
Tvůrcům v čele s režisérem Bebjakem můžeme pochválit volbu zajímavého společenského tématu. Naopak vytknout lze přestylizovaný scénář, u kterého jsem měla často pocit, že jsem v nějaké části filmu usnula nebo že střihač vypustil jednu podstatnou scénu. Navzdory tomu byla surovost snímku naplněna na 100 %. Bebjak se nebojí jít až na dřeň a kombinací dlouhého záběru roztřesené kamery s autenticky znějícím zvukovým doprovodem se divákovi chtě nechtě svírá hruď. Oprýskané prostředí a deštivé počasí jsou pak již zcela očekávanou kulisou na pozadí.
Když se smíříte s faktem, že se na celých sto minut ponoříte na naprosté společenské dno plné zmaru, bude vaší odměnou netradiční tuzemská podívaná. Sice by se více hodila na festivalová plátna pro náročnější diváky, i v běžném kině si však své příznivce najde.
