Jedenáct konkretistů se rozhodlo propůjčit své největší klenoty pražské galerii SmetanaQ na počest 55. výročí založení Klubu konkretistů. Konkrétní umění, nebo také technika Beton, je umělecké hnutí s důrazem na plošné a prostorové útvary. Arsén Pohribný kdysi popsal konkrét jako nově stvořený předmět estetické fascinace. Výstava Konkrétní Smetana oslňuje různými geometrickými tvary, materiály, světlem, pohybem a krásou.
Konkrétní zásah sahá do meziválečného období myšlenkovou univerzalitou, duchovní harmonií a řádem na počátku 20. století. Pojem „konkrétní umění“ náleží Theovi van Doesburgovi, zakladateli a redaktoru časopisu De Stijl, pojmenovaném podle abstraktního uměleckého směru. Po rozpadu De Stijl začal umělec uvažovat o založení společenství, které ztvární podobný přístup k abstrakci jako předešlé hnutí. Manifest základního konkrétního umění vyšel v Art Concret v Paříži v roce 1930. V rámci české umělecké scény se musíme přesunout do května 1967, kdy na pražské Kampě vznikl Klub konkretistů. Umělci, kteří se k tomuto směru hlásili, se představili v Galerii Václava Špály roku 1968 a hned následující rok uspořádal Klub řadu výstav. Představitelé českého a slovenského konkrétního umění vynikali znalostí matematických principů a láskou k symetrii.
Členové Klubu konkretistů KK3 tak přesahují veškeré představy původních medií – malby a sochy. Nikdy nejde o napodobení reality, ale o vytvoření nového světa logickými postupy a fyzikálními zákony. Expozice v galerii SmetanaQ je poskládaná z výtvorů Milana Housera, Ladislava Jezbery, Jana Kovaříka, Aleše Svobody, Dalibora Chatrného, Jaroslava Jebavého, Pavla Hayeka, Markéty Váradiové, Štěpána Málka, Vladany Hájkové a Richarda Loskota.
Konceptuální umělec Pavel Hayek zahajuje výstavu s díly z cyklu Textilie. Výtvory charakterizují černobílé přírodniny, pruhy a puntíky, optické struktury a vizuální vyjádření hudby. Při pohledu na výstavní plochu, která je zdobená díly Pavla Hayeka, se na chvíli octnete v přírodě, kde se můžete kochat půvaby Země.
Milovníci Richarda Weinera budou jásat v momentě, kdy spatří plátno s citátem zmiňovaného básníka hned v prvním sále. Dalibor Chatrný prosazuje svojí tvorbou nejen techniky akvamarely, rozbrušování a prosakování, ale také zájem o smysl slov a větných celků. Expozice též nabízí podívanou na netkanou textilii s vrstvenou kresbou a přehyby.
Mezi své oblíbené výstavní kousky bych zařadila sytě barevná díla Jaroslava Jebavého. Podstatou jeho práce jsou vždy kruhy a kroužení třemi štětci v několika překrývajících se úrovních. Na přelomu milénia vzniklo deset pláten přezdívaných Nebeské kruhy. V nich se odrážejí základní elementy země, oheň, voda a vzduch i vícerozměrné prostory, čas, expanze a koncentrace.
Dechberoucí objekty vyhotovil Jan Kovařík. Můžeme si ho plést s figurálním sochařem, tím však není. Dělá tvrdé a bytelné plastiky, jež vypadají velmi měkce. Objekty působí biologickým dojmem. Prozkoumáváním zajímavých předmětů se stává z dospělého jedince malé dítě objevující svět. Nejvíce mě zasáhlo dílo z laminátu a barev nazvané Deforma 10.
Práce se sklem, zrcadly, moderními kompozity a přírodními materiály je příznačná pro Markétu Váradiovou. Umělkyni není cizí fyzika a prvky minimalismu. Mezi její tematické favority patří světlo, hloubka prostoru a iluze pro zdání, falše a manipulace. Sestavou zrcadel a skleněných tvarů budete uneseni. Galerii SmetanaQ Markéta obohatila „solárními panely“ s funkcí zrcadla, jež s pomocí odrazu světla rozšiřují prostor.
Výstava vám vyloženě učaruje. Není příliš rozsáhlá, takže si můžete v klidu vychutnávat díla od skutečnosti vzdálená, ale vlastně blízká a konkrétní. Představivosti se zde meze nekladou. Navštívit tento fantaskní svět neobjeveného geometrického universa můžete do 18. září 2022.
