Galerie Jaroslava Fragnera představila výstavu nazvanou z galerie VEN! / Umění v českém veřejném prostoru po roce 1989. Jak delší, avšak přímočarý název napovídá, jedná se o expozici výtvarného umění, které v novodobé historii ovlivnilo a zkrášlilo veřejný prostor. Celkem je na výstavě k vidění 60 děl od celé řady českých umělců.
Město poskytuje veřejný prostor fyzickému pohybu, chůzi, dopravě, ale i setkávání a navazování sociálních kontaktů. Lidé běžně prochází kolem intervence výtvarné sféry, aniž by o tom věděli. Důvodem vzniku této výstavy byla prezentace uměleckých děl naší každodennosti, která vnášejí do daného místa záblesk minulosti, nebo naopak rozpoutávají veřejnou debatu provokativně novými tématy. Utvářejí nejen lidská přesvědčení o identitě území, ale taktéž debatují s okolními stavbami a fyzickou plochou města, jíž vštěpují podstatné akcenty a povyšují její estetickou úroveň.
Výstava je rozdělená do čtyř oddílů: Polemika, Dočasné intervence, Veřejné téma a Festivaly. Jednotlivá díla reprezentují fotografie, skici, modely či videomedailonky. Následnou procházkou po Praze pak můžete obhlédnout i některé originály stále zasazené v prostoru. Jádro tvoří umění ve veřejném prostoru vytvořené po roce 1989, část expozice připomíná období 60. let, a tvoří tak jakýsi úvod do výstavy.
Umělecká díla ve veřejném prostoru často vyvolávají protikladné reakce a polemiku. Většinou se jedná o záměr umělce, aby poukázal na nějaký problém. Z oblasti Polemiky mne uchvátila fotografie s názvem Výstup ze hry (2021). Členové guerillové skupiny na Mezinárodní den biodiversity vysekali v lánu s řepkou patřícímu holdingu Agrofert, který byl ve svěřeneckých fondech bývalého českého premiéra Andreje Babiše, žluté kolečko s ústy. Tento Pac-Man symbolizoval vyžírání dotací, hacknutí demokracie, ale i evidentní zmatenost v pojmech jako kapitalismus a socialismus.
Dočasné umění vzniká z iniciativy umělce. Je přesným zrcadlem doby, odráží různorodost společností a klíčová témata. Je projevem a nezbytnou součástí demokracie. Český sochař Krištof Kintera navrhl a vyhotovil pomník Z vlastního rozhodnutí – Memento mori (2011). Deset metrů vysoká pouliční lampa je vzpomínkou na ty, kteří ukončili svůj život předčasně skokem z Nuselského mostu nad parkem Folimanka. Promyšleným a srdcervoucím detailem je světlo mířící vzhůru k mostu. Dalším interesantním kusem je známý Stroj času (1991) od Karla Vratislava Nováka. Kinetické sochařské dílo připomínající slavný Mälzelův metronom stojí v Praze na místě odstřeleného Stalinova pomníku a ztělesňuje neúprosné plynutí času.
Veřejný prostor je nejen fyzicky vymezeným místem, kam má v principu přístup kdokoliv. Veřejný prostor je především prostorem sociálním. Místem veřejně vedeného dialogu, veřejně sdělovaných informací, politiky. Vista Mars (2019) je otáčející se objekt v administrativním areálu Rustonka od Jiřího Příhody. Napodobení obytného modulu na Marsu má plášť z leštěného nerezového plechu, jenž zrcadlí své okolí, nebo umožňuje panoramatický zážitek z povrchu již zmiňované planety. Neméně slavným dílem jsou Miminka (2000) od Davida Černého – soubor deseti gigantických laminátových batolat s kódem místo obličeje.
Festivalový koncept výtvarného zásahu se začal uplatňovat v českých, moravských a slezských městech ke konci první dekády třetího tisíciletí. V roce 2008 se konal první ročník Street for Art na pražském Jižním Městě a ve stejném roce zakládá Dům umění města Brna festival Brno Art Open – Sochy v ulicích. Podobná událost vznikla i v Českých Budějovicích. Hlavním důvodem těchto festivalů bylo setkávání umělců a obohacování veřejného prostoru. Výtvarné umění mělo sloužit k zprostředkování dialogu mezi městem a obyvatelstvem. Tento charakter si bienále zachovalo dodnes.
Nechte k vám umění promlouvat skrze nepříliš rozsáhlou, zato velmi edukativní výstavu. Možnost dozvědět se o všem, co nás obklopuje při procházce se psem či při cestě do zaměstnání, máte do 4. září 2022. Pokud vás umění ve veřejném prostoru skutečně osloví, můžete si navíc pořídit katalog z výstavy. Publikace na více než 300 stranách rekapituluje nejen zmíněná díla, ale také prezentuje výběr umělecké tvorby ve veřejném prostoru od 60. do 80. let a náhled na současnou situaci v Praze, Brně, Liberci a Ostravě.
