Film Pozvánka do pekla v režii Jessicy M. Thompsonové je nudnou exkurzí do žánru rádoby gotického hororu, který se odehrává na jednom z rozlehlých panství anglického venkova. Navíc se velmi chabě zabývá třídními a rasovými otázkami, ovšem jeho snaha je stejně plytká jako šumící přízraky pronásledující toto staré anglické sídlo.
Po smrti své matky se Evie (Nathalie Emmanuelová) ocitne bez dalších žijících příbuzných. Podstoupí však test DNA a objeví tak dlouho ztraceného bratrance, o jehož existenci dosud neměla tušení. Její nově nalezená rodina ji pozve na okázalou svatbu na anglickém venkově, kde se nechá svést svůdným hostitelem aristokratického původu Walterem. Když však odhalí zvrácená tajemství v historii své rodiny a znepokojivé úmysly skrývající se za jejich hříšnou štědrostí, promění se její návštěva v noční můru a boj o přežití.
Filmové prostředí, které by hororu mohlo dodat nějakou atmosféru, je nevýrazné. Exteriér panství působí jako postavený ze stavebnice Playmobil a jeho pavučinami pokryté interiéry ze všeho nejvíc připomínají hladomornu. Mimo kino by pozvání do takového příbytku vyvolalo kakofonii poplašných zvonků a hosté by se museli samým zoufalstvím ihned sápat po dveřích. Ne tak Evie. Znavená newyorská keramička, která nedávno přišla o matku, je vyhlídkou pobytu u nepoznané části rodiny nadšená. Jenže brzy se ukáže, že bratránek Oliver (Hugh Skinner) a jeho široká plejáda blonďatých bratrů a strýců nejsou tak milými hostiteli, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Jakmile Evie dorazí na pozemek, zalíbí se jí jeho majitel Walter (Thomas Doherty), usměvavý starý mládenec oplývající bohatstvím a upířím vzhledem. Následuje stupňující se sled skřípavých lekaček, které se prolínají začínajícím románkem mezi Walterem a Evie. Dvojice, oblečená do svých nejlepších šatů, popíjí šampaňské a líbá se pod příkrovem ohňostroje. Na pozadí této idylky jsou služebné panství vtahovány do hrozivého řetězce scének, které vždy končí zděšenými výkřiky.
Kontrast těchto událostí by mohl být vzrušující – nebo dokonce zlomyslně vtipný –, kdyby jednotlivé scény nebyly tak strašně nudné. Na to, že se jedná o 105 minut dlouhý hororový snímek, je zde až příliš mnoho banálních dialogů a lekačky se opakují natolik, že i ti největší strašpytlové si záhy vypěstují imunitu.
Emmanuelová se až obdivuhodně snaží vtisknout své hlavní představitelce chytrost a drzost, ale v rámci příběhu, který ji nechává slepou vůči krvavě rudým praporům vlajícím na každém kroku, je těžké její neohrabané hrdince fandit. Kdyby film vznikl jako svižnější hra na „kdo sní toho bohatého“, mohl by mít šanci na úspěch. Místo toho je tento podprůměrný a morbidní paskvil tou skutečnou pozvánkou do diváckého pekla.
