Před pár dny skončil festival Be2Can, výběr toho nejlepšího z filmových přehlídek v Berlíně, Benátkách a Cannes. A také toho, co zanedlouho dorazí na česká filmová plátna. Pohodlně se usaďte, abychom vás mohli nalákat na tři filmy, které nám letos přišly nejzajímavější. Všechny mají jedno společné: stále rezonující palčivá společenská témata.
Svatý pavouk: severská krimi v íránských ulicích
Zlatou palmu si z letošního festivalu v Cannes právě za tento film odnesla íránská herečka Zahra Amir Ebrahimi. Svatý pavouk líčí příběh mladé novinářky, která se vydá po stopě sériového vraha a jeho sexuálně motivovaných zločinů v íránském městě Mašhad. Film vznikl na motivy skutečných událostí. V roce 2001 zabil Saeed Hanaei šestnáct prostitutek, k čemuž se doznal se slovy, že zbavoval město hříchu. Jeho soudní proces vyvolal v Íránu patřičný rozruch, neboť média z něj, stejně jako z Jeffreyho Dahmera, udělala „hrdinu“.
Do Prahy sice nepřijela film uvést jeho hlavní představitelka, dorazil však protagonista pavoučího vraha Mehdi Bajestani. Ten zavzpomínal, jak o případu četl v tehdejších novinách, jak toto téma rozdělovalo íránskou společnost a jak ho ani ve snu nenapadlo, že právě tohoto vraha o dvacet let později ve filmu ztvární. Herec je členem renomované divadelní společnosti Naqshineh, která se zaměřuje na jemu blízké absurdní divadlo. Proto se rozhodl trochu absurdity přenést také do své filmové role, aby tématu na okamžik odlehčil v podobě černé grotesky.
Více než kriminálním thrillerem je snímek společenskou sondou do podhoubí íránské společnosti, kde se prolíná nepříliš dobré postavení žen, fanatický proud veřejného mínění a náboženské přesvědčení. Podle hercových slov hlavním problémem Saeeda bylo, že šlo o velkého náboženského fundamentalistu, který sám sebe skutečně přesvědčil o tom, že koná dobro a město čistí od hříchu. Mehdi Bajestani také uvedl, že přestože uběhlo dvacet let, podmínky lidí na okraji společnosti se za tu dobu příliš nezměnily, společensky ani ideologicky.
Svatý pavouk je sice filmem o Íránu, který se natáčel v Jordánsku, ale do boje o Oscary ho vysílá Dánsko, kde jeho režisér Ali Abbasi žije. V Íránu se film do kin nedostal a zřejmě ani nedostane, byť by si to tvůrci i herci velmi přáli. Pro íránské úřady je však film nepřijatelný z důvodu svého kritického pohledu na společnost a také v něm ženy vystupují bez šátků. Sama hlavní představitelka Zahra Amir Ebrahimi se kvůli jedné absurdní nahrávce z roku 2006 nemůže do Íránu vrátit. Mehdi Bajestani se do Íránu vrátit nebojí, byť mu kvůli účasti ve Svatém pavoukovi bylo vyhrožováno. On sám si stojí za tím, že nic špatného neudělal. Jen si zahrál hlavní roli v pravdivém filmu. Svatý pavouk bude v českých kinech k vidění od 10. listopadu 2022.
Alcarràs: něha mezi broskvemi
Snímkem, který si odnesl Zlatého medvěda z berlínského filmového festivalu, je španělský Alcarràs. Jde zároveň o první katalánský film, který toto ocenění získal. Alcarràs je složitě strukturované dílo, které lze číst z mnoha úhlů: jako obhajobu identity řemesla, tradičního rolnictva, které se ztotožňuje s půdou a jejími plody; jako organický a živý portrét, krizi rodiny způsobené morálním dilematem; či jako zamyšlení nad tím, jak pokrok stírá stopy historie. Zkrátka jako výsek života, který bije a dýchá skrze tváře neprofesionálních herců. Ti jako by hráli v dokumentu o létě, jež pro ně má nejistou budoucnost.
Sborový charakter filmu Alcarràs vyžaduje navzdory zdánlivé jednoduchosti příběhu naprosté zvládnutí scénáře (režisérka Carla Simón jej napsala ve spolupráci s Arnauem Vilaró), kamery a střihu, aby každá postava měla svůj vlastní vzhled a hlas. Bez hierarchie, ale uspořádaný se zářivou jasností.
Přes všechno utrpení způsobené ztrátou půdy kvůli tomu, že na ní její majitel chce instalovat solární panely, je tu také radost z komunitní práce, z rodinných setkání s grilovanými šneky a z dětských her na sousedových zeleninových záhonech. Carla Simón má své neherce rozeseté po celém plátně a bravurně si s nimi všemi umí poradit. Alcarràs je citlivým vhledem do života jedné katalánské rodiny, u které bude divákovi připadat, že s ní strávil uplynulé prázdniny. Příjemně natočený snímek se zajímavým scénářem a něžnými detaily, kterými si diváka k sobě připoutá, vstoupil do českých kin 13. října 2022.
Událost: nelegální rozhodnutí jsou ta nejlepší
Událost se stala vítězným snímkem festivalu Be2Can. Francouzský film je adaptací autobiografického románu čerstvé držitelky Nobelovy ceny za literaturu Annie Ernauxové. Odehrává se v roce 1963 a vypráví příběh mladé ženy, která v zoufalém závodě s časem svádí fyzický a emocionální boj o přístup k nelegálnímu potratu.
Annie je mladá, chytrá dívka, která má před sebou velmi slibnou budoucnost. Když však neplánovaně otěhotní, hrozí, že se jí zhroutí celý svět. Zmítá se mezi tím, co je správné a co špatné. Necítí kolem sebe žádnou podporu a to jediné, co jí rezonuje v hlavě, je, že si zničí život. Navzdory všemu se rozhodne vzít svůj osud do vlastních rukou a nehledí na to, co by mohlo přijít: odsouzení, pomluvy, nepochopení, dokonce ztráta vlastního života.
Příběh je determinovaný duchem doby a dává přesně to, co může dát. Dokazuje, že palčivost tématu je i po šedesáti letech mnohdy stále aktuální a že nikdy není jednoduché vymanit se z řádu věcí a konat na vlastní pěst. Film je nepříjemný svým tématem, náznakový, ale nikdy nesklouzne k patosu. Naopak je silnou reflexí stále převládajícího společenského tabu. Režisérka Audrey Diwan se na Událost dívá ženským pohledem bez předsudků. V českých kinech od 27. října 2022.
