Tom Holland se vrací do role pavoučího muže a jako již tolikrát předtím zachraňuje newyorskou domovinu před padouchy a zkázou. Akční souboje však nejsou tím, oč v nejnovější marvelovce běží. Spider-Man: Zbrusu nový den se mnohem víc zabývá superhrdinovými duševními pochody.
Destin Daniel Cretton není v marvelovském universu úplným nováčkem. Před pár lety natočil snímek Shang-Chi a legendu o deseti prstenech, který však nesklidil moc chvály, neboť se ukázal být ve všech ohledech průměrným. Nebyl to ovšem jediný Crettonův zářez ve světě plném kápí, přiléhavých kalhot a sexy hrdinů. Režisér je podepsaný i pod velmi povedeným a hlavně citlivě natočeným seriálem Wonder Man se skvělým Benem Kingsleym. Velké ryby ve vedení Sony daly ve spolupráci s Marvelem hlavy dohromady a rozhodly se Crettonovi přiklepnout režisérskou židli ke Spideyho novému dobrodružství.
Peter Parker aka Spider-Man (Tom Holland) zachránil svět. Vinou toho ale všichni včetně jeho nejbližších zapomněli, že se pod červenou maskou hrdiny schovává jejich kamarád a v případě MJ (Zendaya) i milovaný partner. Ani po čtyřech letech, které od událostí uplynuly, se Parker stále neodhodlal prozradit svou identitu, neboť nechce nikoho ohrozit. Místo toho potlačuje svůj osobní život a po vzoru největších workoholiků se bezhlavě pouští do všech možných honiček, aby zamezil bezpráví. Tu a tam se mu do cesty připlete Punisher (Jon Bernthal) – samozvaný ochránce s lebkou na vestě, který řeší problémy se zločinem trošku odlišnějším způsobem.
Během jedné akce se objeví nový padouch. Tajemná postava, která dokáže kohokoliv posednout a ovládat. Peter Parker se tak musí vypořádat nejen s vlastními démony, ale i s nebezpečným záporákem dříve, než zničí celé město.
Nejnovější Spider-Man je odlišný od všech předchozích dílů. Samozřejmě, stále skáče z baráku na barák a vystřeluje pavučiny, ale tentokrát je snímek mnohem intimnější. Hlavním tématem se stává psychické rozpoložení pavoučího muže. Ukazuje, jak moc je nebezpečné dlouhodobě upřednostňovat práci před osobním životem.
Parker je zde znázorněn jako klasický tragický hrdina, který obětuje svoje štěstí pro bezpečí lidí, na kterých mu záleží. Nevychází ven a raději zůstává mezi azbestovými zdmi, než aby řekl MJ, že předtím, než na něj všichni zapomněli, tvořili zamilovaný pár. Místo toho ji a svého nejlepšího kamaráda pozoruje zpovzdálí skrze sociální sítě, čímž sám sebe trýzní a utápí se v nepříjemné sebelítosti. To vše se podepisuje na jeho stavu, protože potlačením sebe sama se nebezpečně dere na povrch pavoučí DNA. Jediným „kamarádem“ se tak nechtěně stává Punisher, jehož samotu Parker nedobrovolně naruší. Slovní přestřelky mezi nimi patří k nejzábavnějším momentům, které nový film nabízí.
Jelikož je hlavním tématem duševní zdraví, je akční stránka filmu poněkud utlumena. Ačkoli se Spidey vrhá do jednoho džobu za druhým, dočkáme se spíše akčních útržků, které záhy vystřídá emočně pojatá scéna. Když už ale na akci dojde, má skvělou kameru, která si hraje s různými úhly záběru nebo nasvícením. S ohledem na poměrně pomalé tempo snímku, které se v průběhu děje nijak nemění, ale tyto akční bojové chvilky tolik nevyniknou. V závěru sice přichází final fight, ale ne takový, jaký si obvykle představíme.
Jak už u komiksovek bohužel bývá zvykem, ani Spider-Man: Zbrusu nový den se nevyhne řadě klišé. Film je prošpikovaný hromadou nelogičností, neschopných policistů a balastu, který často nedává smysl. Velkým nešvarem je délka a dynamika filmu, na marvelovku je děj až moc rozvláčný.
Nápad věnovat se lidské stránce superhrdinů je osvěžující a celkem odvážný, ovšem nikterak revoluční. Scénář následuje stejný mustr jako u ostatních marvelovek: hledání se, pády a vzestupy, záporák řešící osobní problémy a mstu. (Něčím podobným trpí i Star Wars filmy od té doby, co si je vzal pod křídla Disney.) Zkrátka fungovalo to předtím, bude to fungovat znovu. Z toho plyne, že nejnovější Spider-Man je snadno předvídatelný, jakkoli se snaží o nějaký ten šokující zvrat. Přesto od začátku tušíte, kdo bude tím největším padouchem a v kom se svět plete.
Filmy na základě komiksů už nejsou takové terno, jako tomu bývalo. Spider-Man se sice drží, ale jak dlouho to může ještě trvat?
Tom Holland opět dokazuje, že Spider-Man je jeho životní rolí. Hraje skvěle, citlivě, intimně a hlavně uvěřitelně. Peter Parker má svoje problémy stejně jako každý ostatní a jediné, co ho od nás odlišuje, je pozměněná DNA. Zábavný je i Jon Bernthal jako Punisher, který umí zahrát už od pohledu drsného, zlomeného chlapa, co pro ránu nejde daleko.
V menších rolí se tu objeví i Trammel Tillman z oblíbeného seriálu Severance nebo Liza Colón-Zayas (seriál Medvěd) coby policejní komisařka. Její part je ale trošku nešťastný, neboť působí, jako by neustále měla pauzu na kafe. Z předchozích filmů se objeví Mark Ruffalo jako Hulk, Florence Pugh coby novodobá Černá vdova a samozřejmě Zendaya a Jacob Batalon jako někdejší nejlepší přítel Spider-Mana.
Nejnovější Spider-Man i přes uvedené výtky stále baví a dokáže diváky přilákat do kin (výdělek miliardy dolarů je téměř jistý). Začíná však lehce drhnout a jak dlouho ještě si diváckou přízeň udrží, je ve hvězdách. Závěrečné titulky hlásají, že „Spider-Man se vrátí“ a já k tomu mohu snad jen dodat smířlivé: „Dobrá, uvidíme.“ Filmy na základě komiksů už nejsou takové terno, jako tomu bývalo. Spider-Man se sice drží, ale jak dlouho to může ještě trvat?
