Christopher Nolan je zřejmě jediný režisér na světě, který je schopný získat pořádný balík peněz na jakýkoliv námět, který si usmyslí. Na svůj nejnovější projekt, filmové zpracování Homerovy epické básně Odyssea, obdržel velkorysých 250 milionů dolarů. Zda se mu povedlo s rozpočtem i jedním z nejznámějších příběhů řecké mytologie zdárně naložit, se pokusím popsat v následujících řádcích. Rád bych upozornil, že tentokrát se nevyhnu spoilerům, ale vnímám to tak, že děj Odyssey je všeobecně známý a neprozradím nic nového. Jste s tím v pohodě? Ok, tak pojďme na to.
Konec Trojské války. Pomocí Odysseovy (Matt Damon) lsti v podobě dřevěného koně je nedobytné město v plamenech. Ithacký král již nemusí sloužit mocnému mykénskému vladaři Agamemnónovi a po deseti letech obléhání Tróji se může vydat zpátky domů. Cesta je však trnitá, plná nadpřirozených nástrah a nebezpečí. Odysseus a jeho posádka musí čelit kyklopovi, obrům, čarodějnici a v neposlední řadě nepřízni bohů, která umí být vůbec nejkrutější ze všech.
Mezitím Odysseova žena Penelope (Anne Hathaway) odmítá veškeré nabídky ke sňatku, neboť věří, že její manžel je stále naživu. Jenže královna i celá Ithaka se bez svého krále ocitá v ohrožení – kdekdo by se rád stal jejím novým mužem, a tím pádem i vládcem ostrova. Jedinou překážkou mezi mocichtivými muži a trůnem představuje Odysseův syn a jediný právoplatný dědic trůnu Télemachos (Tom Holland), jemuž tak hrozí zdaleka největší nebezpečí.
Filmová Odyssea je v porovnání s předlohou, Homérovou epickou básní, spíše průměrná. Divák od Nolana dostane pouze zfilmovaný příběh, který už zná, a nenabízí mu žádnou nadstavbu.
Režisérův rukopis je znát už od prvních záběrů na sochu koně zabořenou v písku. Odyssea oplývá pro Nolana typickým skákáním v čase a prolínáním děje událostmi minulými i budoucími. Naneštěstí podobnou strukturu a styl vyprávění Nolan využil i v dalších svých filmech: Temný rytíř, Dunkerk a Interstellar. Není to vyloženě na škodu, jedná se o všeobecně kladně přijaté snímky. Ale možná by to přeci jen chtělo něco nového, čím by Nolan sám sebe tolik nevykrádal.
Děj od začátku plyne poněkud rozvláčně a tempo vyprávění se v průběhu nijak nezmění. Odyssea sice nabídne pár zajímavých scén, které diváka vytrhnou z letargie (například střet s čarodějnicí Kirké, návštěva podsvětí, otevírání brány Tróji), ale následně se vrátí do svých zajetých kolejí.
Příběh je samozřejmě osekaný (například setkání s lotofágy musíme oželet úplně), jelikož by všechny Odysseovy zastávky a odbočky vydaly na mnohem delší stopáž. Někdy je ale zjednodušení vyloženě na škodu. Třeba ze setkání s kyklopem Polyfémem, během něhož se Odysseus projeví jako velký filuta a pomocí důvtipu se mu i s posádkou podaří uniknout, v Nolanově podání zbyl jen obyčejný úprk pod rukama kyklopa.
Podobně je tomu i na ostrově lidožravých obrů Laistrygonů, kteří zmasakrovali velkou část Odysseových mužů. Původně vcelku nebezpečně znějící Homerova pasáž ve filmu působí až komicky, když obrnění obři kývají loďkami na mělčině jak malé děti v létě na Mácháči. Některá Odysseova dobrodružství působí, jako by si je Nolan jen chtěl odškrtnout ze seznamu. Chybí jim hloubka a originálnější pojetí. Místo toho většina končí zběsilým úprkem a vyskákáním vojáků zpět na palubu lodi.
Zajímavé však je, jak Nolan Odyssea vykreslil. Místo moudrosti a důvtipu, pro něž je řecký hrdina všeobecně známý, vypíchl spíše jeho vojenskou stránku. Ukazuje nám tvář dobyvatele Tróji, kvůli němuž zahynula spousta lidí, který se neštítí vyplenit zemi Kikónů a vůči posádce vystupuje arogantně a sobecky. Odysseovy válečné úspěchy se ukážou být hlavním motivem filmu. Hrdinu sžírá svědomí a pocit viny ze smrti (nejen) svých mužů, a tak se podvědomě odmítá vrátit domů.
Filmová Odyssea je v porovnání s předlohou, Homérovou epickou básní, spíše průměrná. Před zraky se nám promítají různé scenérie doprovázené nevýraznou hudbou jinak skvělého skladatele Ludwiga Göranssona (Hříšníci, Mandalorian, Oppenheimer) doprovázené řadou typických nolanovských prvků. Ani jednou se přitom nedostaví „wow efekt“, který by publikum posadil na zadek (nebo naopak zvedl z kinosedačky). Celý snímek působí až příliš nabubřele a stylizovaně, než abychom při jeho sledování získali pocit jedinečnosti.
Divák od Nolana dostane pouze zfilmovaný příběh, který už zná, a nenabízí mu žádnou nadstavbu. Sice se v něm najde se pár překvapivých střípků (Zendaya v roli Atheny, příběh vojáka Sinona nebo osud mocného Agamemnóna), které zaujmou více než hlavní děj. To je ale dost málo na film, nad kterým se zahraniční kritici rozplývají jako nad posledním velkým řemeslně natočeným spektáklem… Možná si Christopher Nolan ukousl příliš velké sousto. Mimochodem, s dovolením režiséra Denise Villeneuve mohli diváci před samotným promítáním zhlédnout pět minut z chystané Duny 3. A těch pět minut strčilo celou Odysseu do kapsy.
