Do kin dorazil snímek Star Wars: Mandalorian a Grogu a baby Yoda pobláznil celý svět. Bude jeho roztomilost stačit, aby přilákal nové fanoušky mezigalaktických střetů, nebo se jedná o umíráček pro Mandaloriana? Byl vůbec dobrý nápad přenést dobrodružný seriál ze světa Star Wars na plátna kin?
První série Mandaloriana vstoupila na streamovací službu Disney+ v roce 2019 a celá fanouškovská základna Star Wars z ní byla okamžitě nadšená. Dostala nového hrdinu, obávaného mandalorianského námezdního lovce Dina Djarina. Za slušný finanční obnos jde od jedné zakázky k druhé a nezalekne se žádného protivníka. Tedy pouze do té doby, než se jeho cílem stane roztomilé mládě jménem Grogu.
Na seriálu se vystřídala řada renomovaných režisérů jako Bryce Dallas Howard, Taika Waititi, Robert Rodrigez, Jon Favreau a další. Po vrcholné druhé sérii přišla zatím poslední řada, která bohužel změnila tón celého seriálu. Tvůrci najednou cílili na mladší publikum, objevilo se několik vyloženě nepovedených epizod a Grogu se stal nadbytečným. Jeho roztomilost není nekonečná a autoři si s postavou jednoduše nevěděli rady. Aby Mandalorian přitáhl nové diváky, rozhodli se jeho tvůrci Favreau a Filoni přenést připravovanou čtvrtou řadu na plátna kin.
Snímku chybí jakákoli nadstavba nebo hloubka, která by z něj udělala víc než jen film na zabití horkého večera.
Mandalorian (Pedro Pascal) se po boku svého svěřence Grogu stále potuluje vesmírem. Přijímá zakázky od Nové republiky v čele s kolonelkou Ward (Sigourney Weaver) a snaží se dostat všechny bývalé oficíry padlého Impéria před spravedlivý soud. Aby se přiblížil k jednomu z největších imperiálů, musí zachránit Rottu Hutta (hlas Jeremy Alena Whitea), věhlasného bojovníka z arény planety Shakeri a také potomka legendárního gangstera Jabby the Hutta. Začíná příběh plný zrady, dobrodružství, přestřelek a napětí.
Pojďme si to říct na rovinu: na filmu je znát, že scénář byl původně napsaný pro seriál. Skáče z planety na planetu, děj je hodně zkratkovitý, jde rychle kupředu a vše působí, jak už to u seriálu bývá, velmi epizodicky. I když si po úvodní scéně říkáte, že se možná skutečně dočkáme návratu ke kvalitě první série, v půlce se atmosféra rázem změní. Mandalorian střílí jako o život, mluví málo a je drsný ve všech ohledech. Grogu zas přidává do vínku svou roztomilost a komické prvky. Po většinu času je toho až moc a co hůř, bez jakéhokoliv důvodu.
Snímku chybí jakákoli nadstavba nebo hloubka, která by z něj udělala víc než jen film na zabití horkého večera. Scénář je generický, plný nelogičností a děravý jako brnění stormtroopera. Mimoto je příliš banální a všechno zbytečně dopodrobna vysvětluje, aby ději porozuměli i ti nejmenší, a nepřináší absolutně nic nového. Jakožto zarytý fanoušek Star Wars jsem si nikdy nepomyslel, že bych se mohl při sledování svého oblíbeného světa nudit. I na to totiž může u diváků dojít.
Nejvíce prostoru dostává Rotta Hutt, který předvádí více z pohybových dovedností jeho druhu. To ale není vyloženě ku prospěchu, neboť vidět Hutty v jiné pozici než na lehátku působí dost neohrabaně a směšně. Všichni ostatní se ve snímku pouze mihnou a rychle musí uvolnit místo dalším. Radost udělá přítomnost sci-fi královny Sigourney Weaver, ani ta ale nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Pedra Pascala si fanynky také neužijí, neboť má po celou dobu nasazenou helmu a sundává ji jen sporadicky. Alespoň potěší zábavné cameo Martina Scorseseho, který propůjčil hlas čtyřrukému ardennianovi prodávajícímu burgery.
Díky štědrému rozpočtu je vizuál obstojný (i když v prvních trailerech to tak nevypadalo). Během dvouhodinové stopáže poznáváme nové světy jako Shakeri (městská planeta připomínající New York 30. let 20. století) nebo se poprvé ve hraném filmu podíváme na Nal Hutta, rodnou planetu obávaného gangsterského klanu. Taky narazíme na bytosti známé z komiksů nebo animovaných sérii. Třeba na Zebba Orreliose z animáku Rebelové, různé arénové příšerky (inspirované stolní hrou z prvního filmu), mýtického dračího hada a mnoho dalších.
Nejvyšší kvality dosahuje hudba, pod níž je opět podepsaný Ludwig Göransson. Oscary ověnčený hudební mág, který vytvořil původní theme song pro seriál. S touto znělkou si v průběhu snímku pohrává a vytváří její různé interpretace, které vrcholí v závěrečných titulcích v houslové podobě. Skvěle fungují i nové skladby, které podbarvují jednotlivé světy. Je z nich cítit hravost a nápaditost. Hudba je tedy naneštěstí tím nejoriginálnějším a nejlepším, co Mandalorian a Grogu může nabídnout.
Suma sumárum tu máme film, který se do kolonky nejlepších Star Wars snímků nezapíše. Na to je moc banální a plochý. Jeho epizodický formát by více slušel seriálu než celovečernímu snímku. Dělí se na dvě úplně odlišné poloviny, kdy jedna je plná akce a ve druhé se do popředí dere Grogu a jeho roztomile-komické prvky, které mají zaujmout menší diváky. To ale není Star Wars, o niž by fanoušci stáli. Možná je na čase dát příběhům o Mandalorianovi sbohem, protože se točí v kruhu. Postavu nelze ždímat do nekonečna, chtělo by to ale důstojnější rozloučení.
