Dlouho očekávaný snímek česko-polské koprodukce Hranice lásky měl po festivalových uvedeních konečně premiéru v kinech. Film se věnuje tématu otevřených vztahů, včetně swingers a polyamorie. Skýtá tak nezměrný potenciál a výsledek vůbec není špatný, nicméně nezvládá překročit hranice heteronormativy. Ačkoli v divácích vyvolává plno otázek, nijak zvlášť na ně nenabízí odpověď.
Během příprav se o snímku možná mluvilo a psalo až příliš, a tak vzbudil velká očekávání. Hned na úvod si řekněme, že na české poměry se jedná o nadprůměrný film, ale zpracování tématu by si zasloužilo mnohem, mnohem více péče. Téma sexuální svobody, na které Hranice lásky lákají, je sice společensky atraktivní, jenže v závěru se z něj vyloupne jen jakési morální ponaučení. Ve spojitosti s filmem často také padalo slovo polyamorie. Což je velice úsměvné, jelikož o jejím fungování se v Hranicích lásky nedozvídáme vůbec nic a vlastně se tam jen mihne v podobě jedné jediné scény. Více než o polyamorních vztazích je snímek o neschopnosti komunikovat.
Těch několik málo explicitně vyobrazených sexuálních scén na úvod má podle Wińského a Vagnerové navodit atmosféru intimity, kterou má publikum prožívat společně s herci. Tyto záběry jsou ale natočené na mobilní telefon z tak bezprostřední blízkosti, že vzbuzují spíše dojem něčeho, u čeho bychom být neměli. Ano, sex ke vztahu a intimitě určitě patří, ale asi nebylo nutné jej zabírat v takových detailech.
Ústřední pár snímku Hanka a Petr (Hana Vagnerová a Matyáš Řezníček) spolu chodí pět let. Milují se, pracují spolu, mají hezkou designovou domácnost, jsou mladí, krásní a zdraví. A mají se upřímně rádi. Jejich společným zvykem je natáčet si na telefon nejdůležitější okamžiky a rozhodnutí ve svém životě stejně jako svá milování, která ukládají na společný externí disk. Tím posledním, co na disk uloží, je video ze společné dovolené, kde si řeknou, že spolu chtějí mít dítě. Oba působí šťastně a spokojeně.
Po návratu Hanka s Petrem potkávají své kamarády, také pár, Vandu a Víta (Eliška Křenková a Martin Hofmann). Zatímco Vít Hance otevřeně nadbíhá, Petra zajímá, zda Vandě podobné řeči jejího muže nevadí. Ta s přehledem odpovídá, že nikoli, protože s Vítem plně souhlasí. Tím probudí erotické napětí a odstartuje konverzaci o otevřených vztazích. Vít Petrovi a Hance doporučuje, aby vyzkoušeli swingers. Debata mezi Hankou a Petrem pokračuje i po příchodu domů. Petr přiznává, že se v jeho sexuálních fantaziích občas objevuje Vanda. Rozpoutá se smršť mokrých snů: ona to chce rychle a surově, on ji chce vidět s jiným mužem.
Problémem snímku Hranice lásky je, že o lásku zde vůbec nejde. Ta se vytrousí někde po cestě, a kromě sexu se už nic dalšího neřeší. Jde o tělesnost, nikoli emoce.
Pár dní poté spolu sedí v baru a společně hodnotí přítomné ženy. Petr Hanku pobídne, aby se nechala pozvat na panáka od kluka, který se jí nejvíce líbí. V tomto okamžiku dochází k průlomu. Tady končí sranda, Hanka přechází k činu. Neznámého muže pozve na noc k nim domů a zasévá semínko touhy po experimentování. Zároveň však začíná velice nebezpečná jízda, která oba pravděpodobně zaveze někam, kam vůbec nechtěli.
Ukazuje se, že se sice mají rádi a v sexu jim to klape, ale pokulhává komunikace. Petr se bůhví proč nechá do sexuálních dobrodružství zatáhnout, přestože v úvodu jednoznačně říká, že tohle pro něj není. Hanka si naopak nově nabyté sexuální svobody užívá. Dokonce se zamiluje a zvažuje polyamorii, kterou se pokusí Petrovi dost neohrabaně navrhnout. Ten v sobě dusí vztek z nastalé situace a topí se ve změti nejistot, dokud mu do cesty nevstoupí barmanka Antonie (Antonie Formanová). Petra odzbrojuje její mladická spontánnost, nekonvenčnost, sebevědomí, asertivita a bohémství. A jelikož se tonoucí i stébla chytá, Petr se vidiny nového monogamního vztahu chytne poměrně pevně.
Je škoda, že sice nahlížíme do intimity ústřední dvojice a víme, jaký mají oba přístup k sexu, ale ve skutečnosti tápeme, kým skutečně jsou. Jako by záleželo čistě a pouze na fyzické stránce. Není vůbec zřejmé, jaká je celkově jejich motivace. Oživit pětiletý vztah, posílit vzájemnou důvěru nebo něco úplně jiného? Nezdá se, že by se spolu nudili nebo jejich láska ochabovala, tak o co tady jde? Proč se dva lidé, kterým zjevně nic nechybí – a už vůbec ne vzájemné okouzlení – pouští do něčeho, co je může zničit?
Sexuálními experimenty u obou vyplavou na povrch ty nejhorší stránky: Hanka lže, Petr přehnaně žárlí a kontroluje Hance telefon. Přesto je to právě Petr, kdo si u publika zřejmě získá více sympatií než prostopášná Hanka. Zatímco se Petr čím dál více přiklání ke standardnímu modelu heterosexuálního monogamního partnerství, z Hanky se stává nadšená experimentátorka ochotná překračovat všechny předem stanovené hranice – nejen v páru, ale také sama v sobě.
Polyamorie, tak jak je zde vykreslena, vyznívá naneštěstí poněkud sektářsky. Což ve filmu zmiňuje také postava Petra. Když všichni pohromadě sedí u stolu, vypadají spíš jako poťouchlá parta hippíků než partneři nestandardního soužití. Neklade se důraz na vzájemné vztahy, ale vše se točí pouze kolem sexu. A to je problém celého snímku Hranice lásky – to, že o lásku zde vůbec nejde. Ta se vytrousí někde po cestě, a kromě sexu se už nic dalšího neřeší. Tělesnost, nikoli emoce. O lásce se nikdo nezmiňuje, nikdo ji nedefinuje, nikdo ji necítí, ale všichni ji tak nějak automaticky předpokládají.
Ač není dějová linka příliš překvapivá, je třeba uznat, že graduje. Stopáž o délce 95 minut je také příjemně snesitelná. Hranice lásky by si však zasloužily lépe prozkoumat hranice každého jednotlivce, různá podobenství lásky, jejich polohy a přestat charakterizovat sex pouhou penetrací. Jak jsme uvedli hned na začátku, scénář by si zasloužil více péče a méně stereotypů. Na druhou stranu je skvělé, že se podobným tématům věnuje pozornost, otevírá se diskuze a přestává se na ně dívat skrz prsty. Za to patří tvůrcům velký dík.
