Král zemřel. Kdo by to čekal? A co se stane po jeho smrti? Tato otázka pronásledovala poslední dva roky režiséry jedné z nejkomplexnějších Marvelovek. Jejich úkol nebyl snadný – přepsat scénář, důstojně se rozloučit s králem a atraktivně zamíchat kartami marvelovského vesmíru tak, aby zůstával pro své fanoušky stále atraktivní. A povedlo se. Black Panther: Wakanda nechť žije je pravděpodobně tím nejlepším trikovým filmem letošního roku.
V celé řadě ohledů jde o jeden z „nej“ filmů tohoto roku. Patří mezi ty nejdražší a na vizuální efekty nejnáročnější snímky, jaké jsme letos mohli zhlédnout. Také očekávání byla obrovská, vzhledem k tomu, na kolik různých filmů Black Panther navazuje a vzhledem k tomu, že se tvůrci museli uspokojivě vypořádat se smrtí představitele hlavní role. To vše přitahovalo pozornost kritiků i veřejnosti. Snímek je velmi ambiciózní, emoce silné a rozloučení s tragicky zesnulým Chadwickem Bosemanem okaté. Vše však drží pohromadě a působí konzistentně, takže to není na škodu.
Ve snímku Black Panther: Wakanda nechť žije se královna Ramonda (Angela Bassett), Shuri (Letitia Wright), M’Baku (Winston Duke), Okoye (Danai Gurira) a Dora Milaje (Florence Kasumba) snaží přimět svět, aby se po smrti krále T’Chally nepletl do jejich interních záležitostí. Obyvatelé Wakandy se srovnávají s novou situací a hrdinové spolu s Nakií (Lupita Nyong’o) a agentem Everettem Rossem (Martin Freeman) hledají pro království novou cestu kupředu. Stávající obsazení nově doplňují Dominique Thorne jako Riri Williams, Tenoch Huerta jako Namor, Mabel Cadena jako Namora a Michaela Coel. Režie se ujal Ryan Coogler, jenž také napsal nový scénář spolu s Joem Robertem Colem.
Nikdo nemohl na úplném začátku příběhu předpokládat, že Chadwick Boseman podlehne utajené rakovině. Prakticky po celou dobu ztvárňování T‘Chally / Black Panthera v rámci Marvel Cinematic Universe tak bojoval s vážnou nemocí. Hned po prvním dílu se z něj stala hvězda a stejně tomu mělo být i ve druhém pokračování. V něm se měl T’Challa jako král Wakandy vyronat s nástrahami, jež mu přinese vládnutí. Po Bosemanově nečekané smrti padlo rozhodnutí, že tvůrci za herce nebudou hledat náhradu, ale zásadně změní scénář. Na filmu opět pracoval režisér a spoluscénárista prvního dílu Ryan Coogler, který tak čelil nesnadnému úkolu: vymyslet důstojné pokračování příběhu a vzdát jím hold zesnulému herci.
Snímek je pastvou pro oči, avšak má i překvapivě kvalitní scénář. Nicméně menší počet námětů by filmu slušel mnohem více – byl by srozumitelnější a také kratší.
Dalo by se čekat, že Marvel Studios nečekanou smrt hlavního představitele využije k nalákání diváků do kin nebo že pocta T’Challovi bude velmi plytká. O to příjemnější bylo zjištění, že tomu tak nebylo. Celým filmem se jako červená nit line hypotéza, jak by se v dané situaci zachoval král Wakandy. Nakolik jednoduše to zní, jedná se o zajímavý scénáristický krok.
Naopak snímku lze vyčíst jeho rozpínavost. Soustředí se na příliš věcí naráz. Menší počet námětů by filmu slušel mnohem více – byl by srozumitelnější a také kratší. Také je škoda, že se tolik zaměřuje na budoucnost marvelovského vesmíru než na aktuální děj. Současný příběh rozvedený více do hloubky by byl na místě.
Scénografie je úchvatná a plná vizuálních efektů. Jedná se o pastvu pro oči. Zajímavý je také vhled do africké kultury, která je kombinovaná s tou mexickou. Hodně staví na mezoamerické, respektive mayské mytologii. Je obdivuhodné, že i přes sci-fi tematiku lze nabýt dojmu, že se příběh odehrává ve skutečném světě. Hudební motivy navazující na předchozí díl jsou jednak dojemné a jednak hezky pracují s motivy afrického folkloru.
Film není zbytečně přepálený akčními scénami, ale poctivě se věnuje plynutí děje a postavám. A odehrává se toho tolik (až moc, jak jsme si už řekli), že tři hodiny strávení v kině utečou jako voda. Oceňuji také zajímavé řešení závěrečné bitvy, které u podobných filmů není obvyklé. Co však ve Wakandě pokulhává, je humor. Ten buď zcela absentuje, nebo se mu nedaří zachytit ten správný okamžik. Ale možná divákovi ve změti audiovizuálního porna prostě uniká.
Herecké obsazení se tvůrcům povedlo na jedničku a na snímek, který staví zejména na své vizuální podobě, až překvapivě dobré. Divák si chvílemi i posteskne, že navzdory hříšně dlouhé, 160minutové stopáži některé postavy nedostaly více prostoru.
Kouzlo pokračování Black Panthera tkví v tom, že se jedná o jednu z nejkomplexnějších marvelovek. Určitě se vyplatí vidět jej na velkém plátně. Nejen pro vizuální hody plné triků a lepší zvuk, ale také protože servíruje vcelku propracovaný scénář. A to u podobných snímků skutečně nebývá obvyklé. Pozornost je totiž zpravidla zaměřená na efekty a vše ostatní jde stranou. Pravda, okolnosti vzniku filmu tomu nahrávají, ale ani tak to nebylo samozřejmostí. Motivy jako touha po pomstě ve spojení se ztrátou, neschopnost opustit minulost nebo konfrontace emocí a rozumu jsou příjemným osvěžením v tomto vymyšleném světě superhrdinů. Blockbustery, které kromě velkolepých efektů a akčních scén umí nabídnout také silnou emocionální jízdu, si zaslouží ocenění.
Režisér Ryan Coogler připravil superhrdinskou podívanou, která se nebojí hlubokých myšlenek a sociálních témat a která po divácích vyžaduje zapojit nejen smysly, ale také mozek. To je příjemné zjištění a zároveň kvalitní zakončení čtvrté fáze Marvel Cinematic Universe.
