Dokumentaristka Olga Sommerová přichází s novým portrétem známé osobnosti ze své dílny. Po Martě Kubišové (Magický hlas rebelky), Soně Červené (Červená) a Jiřím Suchém (Lehce s životem se prát) natočila dokument o Michaelu Kocábovi, který se zapsal nejen na české hudební nebe, ale také do českých dějin. Snímek Michael Kocáb – rocker versus politik jej zachycuje v harmonickém bodě jeho života.
Michael Kocáb je nejen hudební legendou, ale také jednou z nejvýraznějších osobností novodobých českých dějin. Celým jeho životem se prolíná boj za lidská práva, k němuž ho vedli už jeho rodiče, stejně jako prosazování politické kultury a demokracie. V roce 1989 se stal jedním ze zakladatelů Občanského fóra a měl na starost řízení odsunu sovětských tanků z území republiky. V roce 2009 byl jmenován ministrem pro lidská práva a menšiny, později pak zastával post zmocněnce vlády pro lidská práva.
Jeho hudební kariéra je neméně zajímavá. Kocáb vystudoval konzervatoř a již v roce 1977 založil rockovou kapelu Pražský výběr, která se stala kultovní a vystupuje dodnes. Jeho vrcholným dílem je balet Odysseus pro Laternu magiku, který se mimo jiné hrál také pět týdnů na Broadwayi.
Životní etapy Michaela Kocába postupují od klíčových momentů v dětství, mládí a dospělosti až ke zralému věku, z jehož perspektivy na sebe a svůj dosavadní život nahlíží. Závažnější vrstvu dokumentu představuje rozkrývání zdánlivě nesmiřitelných osobních poloh. Na jedné straně rockového hudebníka a umělce, který stále intenzivně tvoří a žije, a na straně druhé politika, který nekompromisně prosazuje svobodu, lidská práva a demokracii. Ona nesmiřitelnost spočívá v tom, že se Kocáb coby politik paradoxně stává součástí establishmentu, proti kterému se musí vymezovat každý „poctivý rocker“.
Období dětství, dospívání a studentská léta jsou v dokumentu shrnuta stručněji. Teprve s počátky hudební kariéry začíná být o něco výpravnější. Kocáb zdůrazňuje složitá socialistická léta a co pro něj znamenala. Barvitě popisuje svou nenávist k soudruhům, se kterými potřeboval bojovat do té míry, že se nakonec stal zodpovědným za dohled odchodu sovětských vojsk z České a Slovenské federativní republiky. Olga Sommerová vchází také do jeho rodinného prostředí, a baví se s jeho členy rodiny, kteří se shodují, že se Michael Kocáb nachází ve velmi smířlivém období, jak ve vztahu k minulosti, tak také k přítomnosti a budoucnosti.
Dokument tak mapuje nejzásadnější události Kocábova života, od jeho dětství až po současnost a nabízí portrét člověka, který je stejně dobrým hudebníkem jako politikem. Zobrazuje jedinečný dualismus a rozpolcenost tak bohaté osobnosti, jakou Michael Kocáb je. Stejně jako stále skládá hudbu nejen pro filmy a divadla, zůstává i zapřisáhlým a odhodlaným aktivistou prosazujícím svobodu, lidská práva a demokracii.
Po audiovizuální stránce není snímku co vytknout. Kamera je velmi příjemná, nabízí zajímavé pohledy, je hravá a kreativní a je patrné, že Sommerová nespoléhala na obsahovou stránku. (Mimochodem, režisérka na svých dokumentech spolupracuje se svou dcerou, kameramankou Olgou Malířovou Špátovou.)
Název filmu svádí k očekávání nějakého zásadního rozkolu v Kocábově životě, ve skutečnosti k němu však nedojde. Dokument ho publiku servíruje jako vyrovnanou osobnost, která zvládá být politikem stejnou měrou jako hudebníkem. Obecně dokument Kocába vykresluje jako člověka bez větších chyb. Sice se zmiňuje o zákazech ze strany STB nebo přiznává rozpad manželství, ve skutečnosti však dokumentu chybí nenucenost a objektivita. Ze záběrů je patrné letité přátelství Kocába a režisérky Sommerové a byť působí příjemným dojmem, dokument působí jednostranným pohledem hraničícím s jemnou adorací. Troška dramatu a kontroverze by neuškodila, naopak by z dokumentu udělala ještě zajímavější podívanou.
Olga Sommerová snažila poukázat, že v dějinách nerozhodují jen šťastné a nešťastné náhody, ale také síla osobnosti. Tato témata vyvolává a ponechává na divácích, aby si utvořili svůj názor. Výsledkem je portrét umělce a politika, který místo očekávatelné „nekompromisní zuřivosti“ starého rockera nabízí životní optimismus doprovázený sympatickou pokorou k úspěchům a sebeironické reflexi vlastního chybování a omylů. Rockerství se nepochybně projevuje v tom, že se nejedná o bilanční hodnocení vlastního života, ale upřímnou a poctivou snahu popsat princip vzdoru proti totalitě a lásky a víry ke svobodě, umělecké a politické.
