Nová komedie z pera Jana Prušinovského je bezesporu nejlepší letošní road movie. Humor, který Prušinovský předvedl v oblíbených seriálech Most! či Trpaslík, je zárukou, že i cesta hlavních hrdinů ze severočeské autodílny až na jih Evropy bude hodně zábavná. Dámy a pánové, pohodlně se usaďte, vydáme se navštívit autobazar do Cvikova. A pak vyrazíme směr španělská Barcelona.
Roman (Kryštof Hádek) je majitelem autobazaru, příležitostným autokrosovým závodníkem a tak trochu kretén. Před závody i jinými životními výzvami si dodává kuráž alkoholem. Do auta řízeného osobou jiného pohlaví odmítá sednout a druhé jen využívá. Na prvním místě jsou pro něj karoserie, disky a poklice, až pak žena a tři děti. Při řízení a před důležitými rozhodnutími se řídí intuicí a hlavně, dle svých slov, neplánuje. Od třinácti let žije s Ivetou (Anna Kameníková) – tedy jejích třinácti, za což si ostatně poseděl v base. Přestože se tedy pár let neviděli, mají tři děti, svůj autobazar, který pofidérně vedou, a zdá se, že i přes žárlivé scény jejich vztah vydrží leccos. Zvládne ale i cestu do Barcelony, kam Roman odjede s introvertním bratrancem a kradeným autem?
Romanův bratranec Emil (Robin Ferro) rozumí autům ze všech nejlépe. Rozumí jim dokonce mnohem více než lidem. Když se Emil dostane do úzkých, většinou to vyvrcholí záchvatem, při kterém někoho pokouše. V zásadě rozlišuje pouze dvě hlavní emoce, a to lásku a nenávist. To také charakterizuje jeho vztah s Romanem, který pro Emila vůbec není jednoduchý. Romana totiž jakožto svého jediného rodinného příslušníka miluje a současně z duše nenávidí za jeho neohleduplné chování. O vozy v autodílně pečuje s precizností techniků Formule 1 a sám si dokonce vyrobil trenažér, který mu měří rychlost výměny pneumatik. Když pak vyhraje v televizní soutěži lístky na Velkou cenu do Barcelony, má jediný a jasný cíl: dostat se tam. Jenže to je pro někoho, kdo se v životě nepodíval za hranice Cvikova, velký oříšek.
Když se Roman dozví o Emilově výhře, nestydí se využít bratrancovy dobroty a na Velkou cenu se mu doslova vnutí. K cestě však potřebují auto, což Roman bez problémů vyřeší. „Vypůjčí“ si vozidlo místního důchodce Nováčka (Miroslav Donutil), který si zmizení své dodávky z parkoviště autobazaru samozřejmě ihned všimne. Odcizené auto dostává na starost místní policista (Marek Daniel), který má ke všem občanům Cvikova vřelý, až otcovský vztah, neboť tu s tímhle chodil do školy nebo s tátou tohohle hrával fotbal jeho táta. Ve filmu jsou tak dvě hlavní linie, které se odehrávají paralelně. Jednou z nich je Romanova a Emilova cesta do Španělska, druhou je vyšetřování odcizeného vozu ve Cvikově.
Roman s Emilem se na cestu přes polovinu Evropy nevydají sami. V autě s sebou vezou černého pasažéra Štětku (Štěpán Kozub), kterého Emil nesnáší, protože nemá na Romana dobrý vliv. Štětka je Romanův kamarád z lochu, který si nedokáže pomoct a i po propuštění nadále krade auta. To poslední ukradl dost nešťastně, aniž by tušil, že v jeho pneumatikách jsou ukryté polské drogy, se kterými obchoduje místní zemědělec. Ano, tušíte správně – právě to auto, na jehož gumách plných drog jedou všichni společně do Španělska.
Zatímco Kozub nás v této road movie postavou přiblblého Štětky prostě jenom baví, Ferro dokazuje, že je ve vážnějších polohách opravdu dobrým hercem.
Grand Prix je stejně impulzivní jako postavy samy, jeho devizou je nepředvídatelnost. Všichni protagonisté sice někam jedou, nezáleží však příliš na průběhu cesty. A vlastně ani na dosažení cíle. Mnohem důležitější jsou vzájemné vztahy a emoce. Scénář nevkládá protagonistům do úst prvoplánové vtipy, ale nechává je na sebe a na situace, ve kterých se ocitnou, přirozeně reagovat. Kvůli snížené schopnosti hlavních hrdinů domýšlet důsledky svých činů si ovšem akorát způsobují problémy a na ty se nabalují zase další. Groteskní situace mají svůj pevný základ nebo vychází z poznámek zmíněných vedlejšími postavami tak, že se jim přirozeně a nenuceně zasmějete.
Síla vtipu ústřední rodinné dvojice spočívá v Romanově neovládané vznětlivosti a Emilově umírněnosti, ze které prýští většina opravdu vtipných momentů. Postava Štětky, která je jako jediná opravdu plná prvoplánového humoru, chvílemi tuto přirozenou harmonii svou nekorektností a divokostí zbytečně narušuje. Domnívám se, že groteskní linie by byla dostatečně vtipná i bez něj a že by to Hádek s Ferrem, následováni Danielem a Donutilem, bez větších problémů utáhli sami. Je fakt, že Ferrovi neprvoplánovost sluší a na poli českého filmu by zasloužil více prostoru. Zatímco Kozub nás v této road movie postavou přiblblého Štětky prostě jenom baví, Ferro dokazuje, že je ve vážnějších polohách opravdu dobrým hercem.
Prušinovskému budiž ke cti, že se opět, jako již ve svých předchozích dílech, snaží svým postavám ze společenské periferie především porozumět. Teprve pak najíždí na úroveň snadno uchopitelného, leč stále sofistikovaného humoru, který jeho aktéry nezesměšňuje, pouze se spolu s nimi baví. Zároveň ke svým filmovým hrdinům nepřistupuje s intelektuální nadřazeností ani shovívavým soucitem. Divákům umožňuje se s postavami ztotožnit a nedegraduje je na bandu nevzdělaných vidláků. Roman je sice kretén a vyčůránek, ale dokáže poznat hranici, za kterou by opravdu neměl jít a také nejde.
Dialogy jsou rázné, pádné a svižné. Dobře vykreslují situaci a srozumitelně nastiňují životní fáze a prostředí, ve kterých hlavní hrdinové uvízli. Prušinovského postavy nejsou negramotné, jednoduché, hloupé ani ubohé, jsou jednoduše autentické. Takové, jaké jim jejich okolí dovolilo, aby byly. Nejsou mstivé, nýbrž neuvážené a mají horké hlavy. Prušinovský jim nedává na výběr ani prostředí, ve kterém se ocitnou, ať už je to starý autobazar, benzinová pumpa, laciný motel nebo zaplivané parkoviště u Velké ceny. Zkrátka své postavy umístí tam, kde stejně na rozmysl a upřímné city nezbývá prostor.
Ani Roman, ani Emil nejsou klasickými hrdiny, kteří překonávají překážky. Naopak neustále musí překonávat sami sebe, aby se vůbec byli schopní na něčem domluvit. Jedno je přitom jisté; jeden bez druhého by si za hranicemi Cvikova poradili jen těžko. Prušinovského přidaná hodnota je v tom, že své protagonisty nenechává lineárně a očekávaně dojet do cíle, ale umožňuje jim vývoj na úrovni jejich charakteru a osobnosti. Hezky je to vidět zejména v podání Kryštofa Hádka.
Snímek nejprve plyne zvolna, ale postupně nabírá plyn. Poctivě dbá na to, aby se divák seznámil s postavami a neopomíjí ani ty vedlejší, například brilantní roli feťačky v podání Tatiany Dykové. Prušinovský by se ale mohl ženským postavám do budoucna více věnovat. I s ohledem na jeho předchozí tvorbu můžeme říct, že by se slušelo ženské postavy důkladněji propracovat a neomezit je pouze na vtipné, leč nesvéprávné hysterky.
Střih, hudba a kostýmy jsou propracované. Prostředí Velké ceny by si ve snímku zasloužilo mnohem více prostoru, ale i tak představuje pomyslný vrchol příběhu. Dobrá dramaturgie, skvělý casting a Prušinovského um dělají z Grand Prix zřejmě nejlepší a nejpropracovanější českou komedii tohoto roku.
Byť se jedná dle mého názoru o nejlepší road movie, kterou letošní česká kinematografie přinesla, Grand Prix to bude mít těžké. Film se totiž do kin dostal po letech, a to s nepříliš ideálním načasováním. Prušinovský se nechal již ve Varech slyšet, že Kozuba i Ferra z divadla Mír objevil už před několika lety a doufal, že je širokému publiku představí mezi prvními. Jenomže rok se s rokem sešel a covid udělal z herců nemalé hvězdy, které letos společně se svými kumpány ze Tří Tygrů jednu road movie českým divákům již představili. A zarytý fanoušek se neubrání srovnání. Je tedy nasnadě nezapomenout, že Prušinovský je na české filmové scéně zárukou jistého typu humoru. Dovolím si tedy nabádat diváky k tomu, aby se do kina vydali s otevřenou myslí a nenechali tuto neobvyklou road movie o jednom (ne)splněném snu mezi ostatními zaniknout.
