Kdo by neměl rád malého francouzského kluka Mikuláše a jeho partu? Stejně jako Děti z Bullerbynu nebo Pipi Dlouhá punčocha jsou Mikulášovy patálie prostě klasika. Byť se příběhy tohoto rošťáka několikrát dočkaly filmové podoby, nikdy to nebylo ono, protože jim vždycky chyběly Sempého kresby. Malému Mikulášovi to zkrátka sluší hlavně v malovaném kabátku a nyní také ve 2D animaci. Držte si klobouky, u filmu Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo se nasmějete, až se budete popadat za břicho.
Když dal letos zesnulý kreslíř Jean-Jacques Sempé po mnoha letech svolení k animaci Mikuláše, Goscinnyho dcera Anna na nic nečekala a dala se s kolegy do práce. V novém animovaném snímku Mikulášovy patálie: Jak to všechno začalo se malý hrdina seznamuje se svými dvěma otci, René Goscinnym a Jean-Jacques Sempém, kteří mu během jednoho pařížského odpoledne dali u kávy a deci červeného život. Od té doby Mikuláš a jeho parta provází dětstvím hned několik generací, a to nejen těch francouzských. Příběhy malého kluka z pařížského předměstí zkrátka baví a dlouho ještě bavit budou.
Film tak není pouhým převyprávěním již známých Mikulášových patálií a dobrodružství s jeho přáteli, nýbrž vysvětlením, jak on sám přišel na svět a jací byli jeho tvůrci. Na povrch vyvěrá skutečnost, že malý kreslený klouček Mikuláš ve svých příbězích zažívá to samé, co jeho tátové, když byli sami malí. Radosti i starosti, neplechy a hlouposti. Je tak potvrzením, že Mikuláš potřeboval oba své otce k tomu, aby byl tím pravým Mikulášem. Scénář – zajisté i kvůli předpokládanému dětskému publiku – je zidealizovaným životopisem dvou kamarádů, kteří se měli velmi rádi a vážili si jeden druhého až do konce svých životů. Je patrné, že jde také o jakési poděkování a vzdaný hold oběma Mikulášovým autorům.
Snímek je postavený na dialogu. Mikuláš se svých otců vyptává nejen na sebe a své kamarády, ale také na jejich život a dětství. Trpělivě naslouchá nejen jejich radostným vzpomínkám a pozitivním zážitkům, ale také temnějším a více traumatickým momentům z dětství kreslíře Sempého a spisovatele Goscinnyho. Sempé s malým Mikulášem komunikuje o něco více než jeho kolega, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že Goscinny zemřel již na konci 70. let. Je to tedy hlavně on, kdo vypráví kreslenému chlapci o prvním společném setkání a také že Mikulášovi starší bráchové jsou neméně slavní hrdinové Asterix a Obelix.
Historky ze života autorů střídají animované patálie Mikuláše a jeho kamarádů. Nechybí ani školník Polívka, paní učitelka nebo kamarádka Hedvika. Ve filmu se objevují ty nejzábavnější příhody, které vás přenesou na pár desítek minut zpět do dětství. A kdo Mikuláše nezná, rovnou se seznámí s výběrem toho nejlepšího. Velkou radostí přitom je, že filmové zpracování je minimálně stejně zábavné jako samotné knihy.
Autorům se podařilo vystihnout poetiku i dynamiku příběhu a v neposlední řadě probudit v divákovi vlastní vzpomínky na dětství.
Animace je skutečně povedená. Nic jí nechybí, ani nemá nic navíc. Mikuláš je přesně takový, jakého si z dětství pamatujete. Jen nyní ve své kreslené podobě neožívá ve vaší mysli, ale na filmovém plátně. Díky Sempého požehnání se animátoři dostali ke všem jeho skicám, takže měli možnost čerpat z veškeré tvorby související s Mikulášem. Přidaná atmosféra a veselá francouzská hudba dělají z filmu krásný zážitek. Mikulášovy animované příběhy mají stejnou edukativní hodnotu jako ty psané, navíc ani dnes nebudete mít potíž se v nich najít.
Sledování Mikulášových patálií: Jak to všechno začalo vás nejen opakovaně rozesměje, ale také vyvolá silnou touhu odjet na prázdniny k babičce, zahrabat se pod deku s hrnkem kakaa a pouze knižní vydání vyměnit za tenhle milý a zábavný film. Autorům se zkrátka podařilo vystihnout poetiku i dynamiku příběhu a v neposlední řadě probudit v divákovi vlastní vzpomínky na dětství.
Jak jsme zmínili v úvodu, Mikulášovy patálie: Jak to všechno začalo nejsou prvním filmovým počinem. Ovšem všechny předchozí snímky jsou ve srovnání s tímto jen slabým odvarem. Samotné příhody jsou stejně unikátní jako kreslířovy skici a jedno bez druhého nefunguje. Buďme proto rádi, že se Sempé krátce před vlastní smrtí rozhodl práva ke svým kresbám darovat a povolil jejich animaci. Byla by totiž věčná škoda Mikuláše na filmovém plátně neroztančit, stejně jako kdysi tančíval v našich hlavách.
