fbpx

Obrazem: 1956–1989: Architektura všem

  • Soňa R. Hanušová

Národní galerie Praha se s letošním rokem loučí hned čtyřmi novými projekty. Většina z nich je aktuálně ke zhlédnutí ve Veletržním paláci. Ve druhém patře se otevřela nová stálá expozice 1956–1989: Architektura všem, jež představuje českou architekturu a životní styl v daném období. O patro níže vznikl kreativní prostor ATLAS: Ateliér tvorby a laboratoř asociativního umění a dvoranu obsadila Eva Koťátková s výstavou Moje tělo není ostrov. Klášter sv. Anežky pak láká na výstavní projekt V hloubce a po povrchu.

Nová sbírková expozice 1956–1989: Architektura všem poodhaluje podobu architektury a životního stylu v Československu mezi lety 1956 až 1989. Kurátorka Helena Huber–Doudová si během jejího vzniku kladla za cíl překonat binární pohled Východ⁠–⁠Západ a učinit československou architekturu srozumitelnou v evropském kontextu. Jádro výstavy tvoří rozvoj technologií a proměna ekonomiky směrem k sektoru obchodu a služeb. Zároveň přihlíží ke specifikům socialistické modernity a soudobým kulturním fenoménům. Název Architektura všem odkazuje ke stejnojmenné knize architekta Karla Honzíka, která předjímá obrat v české architektuře od tzv. sorely (klasicizující architektura let 1950–1956) k modernistickému uvažování ve znamení československého pavilonu EXPO ‘58 v Bruselu.

Právě výstavám EXPO je věnována první ze šesti částí expozice. Pavilony na EXPO ’58 (Brusel), EXPO ’67 (Montreal) a EXPO ’70 (Ósaka) vytvořily progresivní obraz země. Prezentovaly Československo jako moderní socialistický stát s vyspělým průmyslem, technologií, vědou i uměním se silným důrazem na sklářskou tradici. Nezanedbatelný je také úspěch Laterny magiky, jejíž základy položilo právě EXPO ’58. Brusel tak uvedl na scénu svobodnější styl, který rezonoval v uvolněné atmosféře 60. let.

Další sekce se věnuje bytové otázce. Bydlení a zařízení domácnosti se stalo ústředním tématem poválečné architektury. Šlo o období hledání moderního řešení bydlení a uskutečnění snů meziválečně avantgardy o standardizaci a prefabrikaci. Utopickým experimentem kolektivního bydlení se staly tzv. koldomy vystavěné ve Zlíně a Litvínově. Následovala hromadná bytová výstavba, jež probíhala stejnou měrou i na západě. Montáž prefabrikovaných panelů pak urychlila výrobu, snížila náklady a minimalizovala řemeslné postupy. Tato architektura od poloviny 60. let do 1989 zcela dominovala.

Ikonami technologického pokroku se v 60. letech 20. století staly televizní věže, na výstavě zastoupené Ještědem a Žižkovskou věží. V té době se také rozšířilo pražské letiště a přistoupilo se ke stavbě metra. Vyspělost společnosti měly demonstrovat administrativní a obchodní stavby jako pardubický Prior a pražská Kotva. Vznikaly též kulturní stavby jako festivalové kino a Hotel Thermal v Karlových Varech nebo Nová scéna Národního divadla, jež by v nejbližších letech měla projít rekonstrukcí.

Reflektované období se týká i Veletržního paláce, který v roce 1974 prošel zničujícím požárem. Po několika návrzích na nové využití stát v roce 1978 rozhodl vytvořit zde Galerii moderního umění. Mezi zástupci architektury z let 1956–1989 je připomenut také Transgas, který byl v roce 2019 stržen.